Emigrace ze Širocka

    V roce 1848 byla zrušeno poddanství a udělena první konstituce, která byla uvítána s radostí a mnoha nadějemi. Svoboda však netrvala dlouho. Byla zrušena svoboda tisku, potlačeno právo spolčovací a zavládla tuhá reakce, které historie dala jméno Bachův absolutismus. V roce 1862 s koncem Bachova absolutismu se počet vystěhovaných sice zastavil, ale zato se stal běžným jevem ve všech chudších oblastech Čech, Moravy a Slezska. Příčiny k emigraci byly tedy dvojí - touha po osobní svobodě a touha po lepším živobytí.

    Emigrační vlny zasáhly na poličském okrese celkem 12 obcí. Ve velké většině se jednalo zejména  o chudé podhorské vesnice s evangelickým obyvatelstvem na západ od Poličky - Starý a Nový Kamenec, Sádek, Borová, Široký Důl, Oldříš, Březiny, Telecí a Pustá Rybná, tedy o oblasti evangelických farností Borová a Telecí. Emigrace zasáhla i samo město Poličku, i když zejména jen v 50. letech 19. století. Na druhé straně se emigrace vůbec netýkala (s jednou výjimkou) německé části okresu.

    Toto území navazovalo na další vystěhovalecká centra v sousedních okresech - Svratecko, Krounsko a Prosečsko na Vysokomýtsku, resp. Chrudimsku, okolí Dolního Újezda, Budislavi a Jarošova na Litomyšlsku a Jimramovska a okolí Německého (dnes Sněžného) na Novoměstsku. Všechny tyto oblasti byly charakteristické relativním přelidněním, nízkým podílem soběstačných zemědělských usedlostí, a z toho vyplývající převahou vesnické chudiny - nádeníků a podruhů, nevýnosným tkalcovstvím a strádající venkovskou řemeslnou výrobou. Bývalá sláva skláren, železných hutí a hamrů, které dávaly obživu nemalé části obyvatelstva, již byla minulostí. Evangelické reformované vyznání mohlo dát svým věřícím víru a sílu, ale nemohlo je uživit.

    Na rozdíl od Litomyšlska vystěhovalci z Poličska odcházeli téměř výhradně do Ameriky, až později se objevili vystěhovalci do Ruska na Volyň, na Ukrajinu a Krym. O větším podílu vystěhovalectví do Srbska, s výjimkou dvou nebo tří rodin v r. 1852, není nikde ani zmínky.

    V letech 1800 až 1910 se do Spojených států vystěhovalo 135 občanů Širokého Dolu. Lidé odcházeli do měst Chicaga, New Yorku, státu Nebraska i dalších míst Nového světa. Podle zjištěných zpráv se některé rodiny vystěhovaly již před rokem 1800.

    Sociální poměry a míra vystěhovalectví v Širokém Dole byla taková, že obecní výbor  zájemcům o vystěhování i pomáhal. Dochoval se např. zápis ze schůze obecního výboru z roku 1905, kde je schváleno zvýšení podpory jako příspěvku na cestu do Ameriky z chudinské pokladny jednou pro vždy místo 10K 30 Korun.