V roce 1848 byla zrušeno poddanství a udělena první konstituce, která byla uvítána s radostí a mnoha nadějemi. Svoboda však netrvala dlouho. Byla zrušena svoboda tisku, potlačeno právo spolčovací a zavládla tuhá reakce, které historie dala jméno Bachův absolutismus. V roce 1862 s koncem Bachova absolutismu se počet vystěhovaných sice zastavil, ale zato se stal běžným jevem ve všech chudších oblastech Čech, Moravy a Slezska. Příčiny k emigraci byly tedy dvojí - touha po osobní svobodě a touha po lepším živobytí.

    Emigrační vlny zasáhly na poličském okrese celkem 12 obcí. Ve velké většině se jednalo zejména  o chudé podhorské vesnice s evangelickým obyvatelstvem na západ od Poličky - Starý a Nový Kamenec, Sádek, Borová, Široký Důl, Oldříš, Březiny, Telecí a Pustá Rybná, tedy o oblasti evangelických farností Borová a Telecí. Emigrace zasáhla i samo město Poličku, i když zejména jen v 50. letech 19. století. Na druhé straně se emigrace vůbec netýkala (s jednou výjimkou) německé části okresu.

    Toto území navazovalo na další vystěhovalecká centra v sousedních okresech - Svratecko, Krounsko a Prosečsko na Vysokomýtsku, resp. Chrudimsku, okolí Dolního Újezda, Budislavi a Jarošova na Litomyšlsku a Jimramovska a okolí Německého (dnes Sněžného) na Novoměstsku. Všechny tyto oblasti byly charakteristické relativním přelidněním, nízkým podílem soběstačných zemědělských usedlostí, a z toho vyplývající převahou vesnické chudiny - nádeníků a podruhů, nevýnosným tkalcovstvím a strádající venkovskou řemeslnou výrobou. Bývalá sláva skláren, železných hutí a hamrů, které dávaly obživu nemalé části obyvatelstva, již byla minulostí. Evangelické reformované vyznání mohlo dát svým věřícím víru a sílu, ale nemohlo je uživit.

    Na rozdíl od Litomyšlska vystěhovalci z Poličska odcházeli téměř výhradně do Ameriky, až později se objevili vystěhovalci do Ruska na Volyň, na Ukrajinu a Krym. O větším podílu vystěhovalectví do Srbska, s výjimkou dvou nebo tří rodin v r. 1852, není nikde ani zmínky.

    V letech 1854 až 1911 se do Spojených států vystěhovalo 176 obyvatel Širokého Dolu. Téměř výhradně se jednalo o vystěhovalectví do Ameriky. Vyjímku tvořily 2 případy vystěhovalectví do Vídně a 1 do Berlína. O vystěhovalectví z Širokého Dolu do Ruska nejsou nikde zmínky.

    Mezi první známé vystěhovalce patřila rodina chalupníka Josefa Střítežského z Širokého Dolu 41. Vyřízení žádosti trvalo 2 roky, než konečně 31.3.1854 jim bylo vystěhování povoleno. Někdy v červnu 1854 se vydali na cestu společně s dalšími vystěhovalci z Poličska v počtu asi 50 osob. V Brémách nasedli na loď Triton a dne 7.8.1854 dopluli do New Yorku. Většina směřovala do Wisconsinu, do Caledonie. Zde se Josef Střítežský dobře uchytil jako zámečník a opravář zbraní.

    V roce 1857 odešla rodina sedláka Josefa Tesky. Josef Teska se v roce 1834 do Širokého Dolu přiženil k Popelkovým a ujal grunt č. 28. Ten pak prodal a s 1 200 zlatými v kapse odcestoval s rodinou do Ameriky. Jednalo se však spíše o vyjímku. S větším kapitálem již mohl odjet již jen Josef Pohorský, který prodal své hospodářství č.15. Všichni ostatní byli buď chalupníci, nebo podruzi. Jejich motiv emigrace byl čistě sociální. Mezi nejchudší patřila Antonína Mráze. Neuměli číst ani psát. Neměli práci a žádný výdělek. Vystěhovalectví podporovala i obec, které byli chudí přítěží. Do roku 1905 poskytovala obec jednorázový příspěvek 10 K, pak jej zvýšila na 30 K.

    Po vystěhování rodiny Josefa Střítežského a Josefa Tesky se vystěhovalecký proud z Širokého Dolu zastavil. V letech 1861-1865 probíhala Americká občanská válka a na emigraci tak nebylo ani pomyšlení. Po jejím skončení však došlo k rychlému nárůstu vystěhovalectví ze Širokého Dolu. Do konce 60tých let se vystěhovalo 55 osob, z toho 24 v roce 1867. Vystěhovalecký proud z Širokého Dolu pak prokračoval v 70tých a 80tých letech 19. století. Naopak v 90tých letech se v podstatě zastavil a pokračoval pak v menší míře počátkem 20. století.

    Do Ameriky odcházeli ve stejném počtu evangelíci i katolíci. Vzhledem však k tomu, že v obci žila jen třetina evangelíků, zasáhlo vystěhovalectví zdejší evangelíky více, než katolíky. Bylo to dáno asi zejména tím, že vystěhovalectví obecně zasáhlo silně evangelický sbor v Borové, ke kterému patřili i širokodolští evangelíci, zatímco katolická farnost Sebranice, kam patřili širokodolští katolíci nebyla vystěhovalectvím s vyjímkou právě Širokého Dolu výrazně zasažena.

    Ze širokodolských rodů zasáhlo vystěhovalectví zejména Andrlovi. Do Ameriky odešlo 36 členů rodu. Mezi další významné vystěhovalce patřili Květenští (18), poté Holcovi (11), Břeňovi (10), Popelkovi (10), Teskovi (8), Střítežští (7), Pavlišovi (7), Broklovi (7), Telečtí (6), Sejkorovi (6), Mrázovi (6), Chadimovi (5), Dvořákovi (5), Jílkovi (4), Švecovi (4), Škraňkovi (4), Buchtovi (4), Pohorští (3), Típalovi (3), Romportlovi (3), Mastní (2), Paclíkovi (2), Andrlíkovi (2), Jenelovi (2), Šteflovi (1), Vopařilovi (1),

    Ze Širokého Dolu se lidé usazovali v Americe ve státech Iowa a Minnesota v těchto lokalitách: Cedar Rapids (Linn, Iowa), Ely (Linn, Iowa), Jordan (Fillmore, Minnesota), Hopkins (Minnesota), Chatfield (Filmore, Minnesota), Orion (Olmsted, Minnesota), Caledonia (Wisconsin), Glencoe (Minnesota), Minnetonka (Hennepin, Minnesota). Viz. mapka níže.

Poslední editace: 16.6.2019

Zpět na hlavní stranu.