Pramenem studia hladomoru na Hořovicku jsou nám zejména matriky farního úřadu Hořovice. Až do roku 1785, kdy se z Hořovické farnosti oddělila farnost Mrtník, patřili do farnosti tyto obce: město Hořovice včetně ubytovaných vojáků a jejich rodin z pluku Kallenberg č.54., Vísky u kostela (dnes část Hořovic nad zámkem), dále vsi Hrachoviště (zbořena v roce 1952 při rozšířování VVP), Hvozdec, Chaloupky, Jívina, Kleštěnice, Komárov, Mrtník, Osek (dříve Vosek), Podluhy, Rpety (tehdy zvané Erpety), Tíhava, Vísky (dnes Malá Víska), Vystrkova (dnes část Oseka), ovčíny Hrádek a Sokolovice, sklárna u Hořovic, hamry na Červeném potoce, a hájovna Baština zrušená v roce 1926 při zřízení VVP.

    V rámci tohoto rozsahu farnosti pro srovnání v roce 1768 zemřelo 86 osob. Z toho 60% byly děti do 15 let věku, polovina z těchto dětí nedosáhla jednoho roku života. Průměrný věk dospělých byl 53,5 let. Nejstarší v tomto roce zemřel v Hořovicích František Daušek ve věku 80 let. Zde je však nutné podotknout, že věk zemřelých byl jen odhadován a často se i značně lišil od skutečnosti. Úmrtnost bývala zpravidla vyšší v zimě a na jaře, pravděpodobně z důvodu klimatických a omezeného přísunu potravin. I tak vyjma závěrečného prosince se ve farnosti nekonalo více jak 10 pohřbů za měsíc.

    Klimatické důvody byly asi také příčinou zvýšené úmrtnosti v roce 1769 - dvojnásobné oproti roku 1768. Během roku zemřelo v rámci farnosti 176 osob. Zvýšená úmrtnost (15 osob) však začala již v prosinci 1768. Počasí bylo i důvodem malé úrody v tomto roce. Listopad 1769 byl deštivý a následovala po něm celkově mírná a abnormálně vlhká zima. Zima se přihlásila až v březnu 1770. Mezi 18. a 25. březnem napadlo velké množství sněhu, který vydržel až do 4.dubna. Toto počasí se odrazilo i na zvýšené úmrtnosti ve farnosti. Za březen bylo zaznamenáno 15 úmrtí, z toho však 10 až po napadnutí sněhu. Stejná úmrtnost byla i v dubnu. 10 úmrtí však připadá až na jeho druhou polovinu. Když sníh roztál, přišly záplavy. Extrémní dubnová vlhka vystřídalo 7 týdnů sucha. Proto úřady už na jaře 1770 zakázaly vývoz obilí z Čech. Úmrtnost ve farnosti Hořovice se vrátila opět k normálu pod 10 pohřbů za měsíc. Díky jarnímu podmáčení osení a následujícímu suchu byla úroda v roce 1770 slabá a hned po žních došlo ke zvýšení cen obilí. Až do února 1771 však neměly tyto vlivy dopad na úmrtnost.

    Setí na jaře 1771 přerušilo opět chladné počasí, jakoby už nestačilo, že cena obilí byla v té době oproti roku 1769 pětinásobná. Mezi 24. a 28.březnem napadl opět sníh a přišly silné mrazy. Chladné a vlhké počasí vydrželo až do konce dubna. To se projevilo opět na zvýšené úmrtnosti. Za březen zemřelo 18 osob, z toho 14 v jeho druhé polovině. 18 osob umřelo však i v dubnu a pak také v květnu. Snížení úmrtnosti nepomohlo ani mimořádně horké a suché počasí v období od 5.května do 2.června. Pokles úmrtnosti na 12 osob přinesl až červen. A to i přes to, že 2.černa začalo silně pršet, četné lijáky a déšť pominuly až poslední srpnový týden. Obilí tak začalo na podmáčených pozemcích hnít a kazilo se. Úroda tak byla více než malá. Zde je nutno podotknout, že výnosnost polí na Hořovicku byla již tak nízká. Podle Tereziánského katastru z roku 1748 byla většina obcí tehdejší Hořovické farnosti zařazena do 7.bonitní třídy. Kleštěnice, Chaloupky, Malá Víska, Hvozdec, Mrtník, Komárov a Osek dokonce do nejhorší bonitní třídy 8. Tzn. za dobré úrody přinášela pole třikrát respektive pouze dvaapůlnásobek vysetého obilí. Obživu místním však přinášelo místní železářství - vysoké pece v Komárově a na ně navazující hamry, kde se zkujňovalo železo, plechárna v Hořovicích, pravděpodobně nejstarší v Čechách, ale také cvokařství, které majitelé panství Vrbnové zavedli asi v polovině 18.století. Pro potřeby železářství bylo potřeba těžit také mnoho dřeva v lesích, což přinášelo práci lesním sekáčům, bylo potřeba těžit železnou rudu - obživa pro horníky a dále pro pece a hamry vyrábět dřevěné uhlí v milířích - práce pro uhlíře. Nejslavnější období místního železářství však přišlo až za Rudolfa z Vrbna v letech 1785-1823. Rozšířen byl i chov ovcí - panské ovčíny byly v Sokolovicích, Hrádku, u Hořovic, v Podluhách a u Rpet.

    Deštivé počasí a malá úroda v roce 1771 měly více než katastrofální vliv. Již v červenci zemřelo 20 osob, dvakrát tolik, co bylo obvyklé. Zvýšená úmrtnost byla i celý podzim - v srpnu 31 mrtvých, za lepšího zářijového počasí klesla úmrtnost na 21 osob. Od té doby se však úmrtnost již jen zvyšovala. V lednu za jediný měsíc zemřelo již tolik osob, co jindy za celý rok (88 osob). Nejhorší situace byla v únoru a březnu 1772. Jen v pondělí 18.2.1772 zemřelo za den v Hořovické farnosti 14 osob. V březnu umřelo za celý měsíc dokonce neuvěřitelných 128 osob. Od té doby křivka úmrtnosti začala klesat, avšak zvýšená úmrtnost trvala až do žní. V období mezi žněmi 1771 a 1772 zemřelo v hořovické farnosti 713 osob, tj.7x více, než bylo obvyklé. Smrt šla napříč generacemi. Zatímco dětská úmrtnost v období mimo hladomor činila 60%, v období hladomoru klesla na 40%. Klesl však i průměrný věk zemřelých dospělých osob a to z 53,5 na 44,2 let.

    Během hladomoru se narodilo v Hořovické farnosti 60 dětí. Farnost se tak zmenšila o 653 duší. Otázkou je, kolik duší měla tehdy celá farnost Hořovice. Bohužel číslo můžeme jen odhadovat podle počtu duší v roce 1713 a 1843 na přibližně 4 800 duší. V Hořovické farnosti tak odhadem zemřelo 15% obyvatel. To je o něco více, než odhadovaná průměrná úmrtnost v celých Čechách (odhady se pohybují mezi 10 a 12%). Hladomor však nezasáhl všechny stejně. Úmrtnost v Chaloupkách a Mrtníku byla do 10% populace, na Kleštěnici naopak vymřela odhadem 1/4 celé vsi. Zdá se, že i některé rody či rodiny postihl hladomor více, jiné méně. V Hořovicích např. během hladomoru zemřelo 10 členů rodu Dvořáků, ale také 6 členů rodu Hájkova, 8 členů rodiny Jeřábků, 9 osob od Kokešových, 6 osob od Šlosarových a 8 z rodu Halíkova. Hodně se též umíralo ve Spálené huti u Oseka. Vymřela zde celá rodina Ernestů -rodiče ve věku 33 a 36 let a jejich 3 děti. Snad nejvíce zasáhl hladomor tehdy rozšířený rod Humlů - umírali v Hořovicích, ve Hvozdci, na Kleštěnici, v Komárově, Neřežíně, Oseku, Podluzích, Vísce i Záluží. Během hladomoru zemřelo 30 členů tohoto rodu - převážně na Kleštěnici (5 osob), v Komárově (10 osob) a Podluzích (5 osob). Druhým nejpostiženějším rodem byli Žaludovi (16 členů rodu, všichni v Hořovicích). V Chaloupkách hladomor zasáhl rodinu Ungrovu (Jungr) - 4 lidé a Šlosarovu (také 4), ve Rpetech Kadeřávkovi (5 osob) a Slavíkovi (4 osoby), na Hrachovišti Heilovi (7 osob), ve Hvozdci Pondělíčkovi (7 osob), Hoškovi (4 osoby) a Puchmertlovi (8 osob), v Komárově Smetanovi (6 osob) a Vokurkovi (také 6), v Podluzích Stefanovi (4 osoby). Stávaly se i případy, kdy v jeden den zemřelo v jedné rodině i více osob - ve Vískách zemřel 23.3.1772 Josef Kocourek i se svým dvouletým synem Matějem. Z rodiny Nováků na Hrachovišti zemřelo 6 osob, přičemž manželé Vojtěch a Eva (oba 30 let) zemřeli stejný den (24.2.1772). Ve Vísce u kostela zemřela ve stejný den 29.2.1772 Anna Mařetínská ve věku 30 let i se svými synem 5ti letým Matějem a 6ti letou dcerkou Kateřinou. Lze předpokládat, že průvodním jevem hladomoru a oslabených organismů byly i nemoci, které konec uspíšily.

    Hladomor v letech 1771/72 měl vliv na změnu skladby pěstovaných potravin. Rozšířilo se pěstování brambor, ale také cukrové řepy. Byl to právě hrabě Rudolf z Vrbna, který v roce 1801 založil v Hořovicích první řepný cukrovar v českých zemích a založil tak základy českého cukrovarnictví. Hladomor v letech 1771/72 je tak považován za poslední hladomor v Čechách.

Použité prameny:
Matriky farnosti Hořovice - dostupné online.
Deštivé roky 1770 – 1772, Vesmír 75, 455, 1996/8 - dostupné online.

Zpět na hlavní stranu.