Historie Litomyšlska
Při nevýznamné říčce Loučné leží starobylé město Litomyšl, kdysi středisko rozsáhlého panství, jednoho z největších v Čechách. Již roku 981 podle svědectví kronikáře Kosmy zde na výšině nynějšího zámku stál tehdy zcela jistě jen dřevěný hrad stejného jména, chránící trstenickou stezku, vedoucí z Čech na Moravu, do Uher a dále na jih a na východ. O něco dále k jihu, za dnešní obcí Benátky, začínal již neprostupný hluboký a ohromný pohraniční hvozd. Dal se projít jen po břehu říčky Loučné, dříve zvané Trstenice, což znamená řeku, která teče trstím, tj. rákosím. U zemské brány před Benátkami hlídalo cestu hradiště Hrutov, zřejmě bezprostřední předchůdce Litomyšle.
Litomyšl a okolí na Müllerově mapě Čech z roku 1720
Po trstenické stezce přišel do Čech arcibiskup moravský Metoděj. V Litomyšli pak bratři Cyril a Methoděj posvětili r.864 první křesťanský chrám ku cti sv. Klimenta.
O tom, že zdejší kraj byl osídlen nejméně před tisíci lety, svědčí nález kamenného nástroje na poli mezi Lubnou a Stříteží. Ve stejných místech byli nalezeny i hliněné přesleny. Celá krajina patřila v 10.století mocnému rodu Slavníkovců (knížecí rod Zličanů či Charvátů nebo pravděpodobněji boční větev Přemyslovců), proslulému županovi Slavníku (+981). Slované se dělili na rody a kmeny - lidnaté kmeny se dělily na kraje nebo župy - župan byl dosazen vojvodou. Samotnou Litomyšl pak přisuzujeme založení Litomyslem či Liutomyslem. Slavníkovci byli povražděni na příkaz Boleslava II. 28.9.995 v Libici nad Cidlinou. Ovládnutím východočeského knížectví Slavníkovců odstranili Přemyslovci poslední překážku úplného sjednocení Čech pod svou vládou. Jako odměnu za pomoc při vyvraždění Slavníkovců. dostali kraj do držení příslušníci staré rodové šlechty Vršovci. Za jejich správy byl v roce 1098 nedaleko hradu založen knížetem Břetislavem II. malý benediktinský řádový dům. Jeho mniši začínají kolonizovat i okolní krajinu. Nemají však přikázány k výživě své nemovité statky, nýbrž jen důchody. Ani hrad Litomyšl se jim nedostal do rukou, ale zůstal v moci knížete. Podobně osadu pod hradem spravuje knížecí kastelán.
Už od smrti Vratislava II. 14.1.1092 v zemi probíhaly dlouholeté boje o trůn. V rámci nich v roce 1108 vyvraždili Přemyslovci Vršovce. Tak se državy Vršovců dostaly do rukou ústředních knížat. Boje byly ukončeny roku 1109 nástupem Vladislava I. na český trůn.
|
Narodí-li se děcko
v plodovém obalu, má z něho být opatrně sňat, usušen a
v dospělosti nošen pod levou paží. Tak se údajně stane
z člověka fext – nezranitelný člověk s nadlidskou silou.
Nemůže být zastřelen obyčejnou kulkou, ale pouze skleněnou koulí. Ani
po smrti se jeho mrtvola nerozloží, protože má kolem sebe zvláštní tuhý
obal. Nejvíce fextů bylo na Litomyšlsku
v Sebranicích, Voleticích u Luže a také v Dolním Újezdě. V dolnoújezdské kostnici byl
kdysi i fext bývalého hospodáře ze stavení číslo 141. Byl to obr
nadlidské postavy a vypravuje se o něm, že za jakési války nikoho
z nepřátelského vojska nevpustil do stavení a všem se dovedl
postavit. Když nepřátelé odcházeli ze vsi, vyšel si fext – hospodář za
humna a aby lépe viděl, dokonce si vylezl na starou vrbu. Vysmíval se
jim a posměšně na ně pokřikoval. Když to vojáci viděli, začali po něm
hromadně střílet. Jenže fextovi to nevadilo, kulky chytal do holých
rukou a házel je po vojácích zpátky. V kostnici
v Sebranicích stávalo 16 fextů. Jeden z nich byl prý za
třicetileté války silácký myslivec. Věřilo se o něm, že byl
čarodějníkem a propadl peklu. Když vtrhli do Sebranic Švédové, poručil
jim v hospodě do džbánku piva. Jakmile zasedli za stoly, všechny
je přimrazil, že se nemohli hnout. Neodmrazil je dřív, dokud neslíbili,
že nechají vše v celém okolí na pokoji. O sebranických fextech se vypravuje více historek. Tak prý jednomu hospodáři, který chtěl, aby mu včely dávaly více medu, kdosi poradil, aby šel do kostnice a uřízl fextovi palec u pravé ruky. Hospodář poslechl, vplížil se do kostnice a řízl fextovi do palce. Ten mu najednou vyskočil na záda a nechtěl se ho pustit. Chudák hospodář musel se svým příšerným břemenem chodit sem a tam, až ho kdosi odkázal na faráře, který mu pomůže. Farář marně domlouval fextovi, aby slezl, ale ten ho neposlouchal. Až když se do vyjednávání vmísil mladý kaplan a poradil mu, aby odešel zpátky do kostnice. Tam se podařilo teprve fexta přesvědčit, aby slezl a postavil se na svoje bývalé místo. Ke konci 19. století vyzdvihli na místním hřbitově z hrobu tři mužské a dvě ženské mrtvoly. Tělo měly tvrdé, popelavé, vlasy na hlavě a oblečení dosti zachovalé. Nález vyvolal nové úvahy o fextech.Použitá literatura: LABYRINTEM TAJEMNA aneb Průvodce po magických místech Československa - Martin Stejskal |
Benediktini zanedlouho ustoupili premonstrátům uvedeným do Litomyšle roku 1145 knížetem Vladislavem II. a olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Zdík naplněn dojmy ze svých dvou cest do sv.země, zaváděl všude pro kláštery biblická jména. Litomyšlský klášter hojně tehdy nadaný statky nazval „Horou Olivetskou“. Kostel sv.Klimenta při klášteru byl dlouho mylně považovaný za vůbec nejstarší kostel v Čechách. Premonstráti až po husitské války ovlivňovali veškerý život, kulturu a politicko sociální vývoj okolí. Klášter se stal střediskem kulturního a hospodářského života této oblasti a významně se podílel na její kolonizaci. Zvelebují hospodářství a osídlují půdu. Zároveň s nimi však vniká na Litomyšlsko živel německý.
Vrcholem kolonizační činnosti Premonstrátů je založení města Litomyšl. Sídliště, které se pod Olivetskou horou v údolí Loučné postupně vyvinulo, povýšil v r.1259 král Přemysl Otakar II. na město. V roce 1253, kdy nastoupil na český trůn Přemysl II. Otakar, je doloženo v českých zemích dvacet měst. Za Přemyslovy vlády se tempo zakládání měst neobyčejně zrychlilo.
V r.1259 si také litomyšlští premonstráti rozdělili sféry vlivu s olomouckým biskupstvím. Hranice mezi oběma církevními majetky, která byla tehdy vytyčena, se stala i částí hranice mezi Čechy a Moravou a tuto funkci plní dodnes.
26.8.1278 padl na Moravském poli v Dolních Rakousech král železný a zlatý Přemysl II. Otakar. Čechy pak po pět let spravoval Ota Braniborský jako poručník nezletilého králevice Václava a Moravu Rudolf Habsburský. V těchto „zlých letech“ braniborského loupežení a feudálních rozbrojů se česká šlechta obohatila na úkor královského majetku a začala si počínat jako vládnoucí síla v zemi. Lupiči se usídlili také v Poličce, odkud podnikali výpady a pustošili krajinu. Mnohé vesnice byly vypáleny, lid prchal do lesů, kde byla větší jistota přežití. Pole zůstala nezorána a nezaseta. K tomu se přidružila neúroda a tak na jaře 1282 vypukl hladomor, největší ze všech, o nichž se zmiňují dochované zprávy. Lidé jedli kůru ze stromů, různé kořeny a trávy, jako i pošlá zvířata.
Roku 1283 nastoupil na trůn Václav II.a po něm Václav III. Václav III. byl však 4.8.1306 v Olomouci zavražděn, aniž by zanechal potomky. Přemyslovci tak vymřeli po meči a v zemi zavládl opět boj o královské žezlo. Rakouské vojsko obsadilo věnná města, Poličku a Vysoké Mýto. Odtud vzešlé výpravy pustošily celou krajinu litomyšlskou. Na český trůn nastoupil po sňatku s vdovou po Václavovi II.Eliškou Rejčkou Rudolf Habsburský a po jeho smrti v roce 1307 Jindřich Korutanský, manžel starší dcery Václava II.Anny. Po sňatku s Eliškou Přemyslovnou, mladší dcerou Václava II., nastoupil na český trůn Jan Lucemburský a po něm jeho syn Karel IV.
Litomyšl nadále rostla. Roku 1344 bylo založeno papežem Klimentem VI. litomyšlské biskupství. Bývalý klášter se tak změnil na biskupskou rezidenci, doplněnou o nový palác, kostel P.Marie a samostatné opevnění. Okolní majetek přešel bud přímo na biskupa nebo na kapitulu. Na vesnicích však žil značný počet svobodných zemanů. K jejich sídlům patřil Jarošov při romantickém skalnatém údolí Vranického potoka, Desná, Horní Újezd, Sebranice aj.
Litomyšlsko mělo dva pány: biskupa a kapitulu. Obě vrchnosti byly ovšem sobě natolik blízko a byly v tak úzkém styku, že i poměry jejich vsí byly velice podobné. Mimo to však tu byly i jiné vrchnosti duchovenské i světské, kde se poměry utvářely poněkud jinak. Zprávy, jež máme o vsích ze 14.století, jsou samy o sobě kusé, tímto rozdělením se však ještě více tříští. Když roku 1347 byly statky biskupské vyňaty z jurisdikce krajských úředníků (z úřední pravomoci zejména soudů), připadla jurisdikce biskupovi (církevní zákonodárná, soudní a výkonná moc příslušející jen osobám duchovním – v tomto případě biskupovi), jenž ji vykonával se svými rychtáři. Rychta vznikla ihned při založení vsi. Prvním rychtářem býval podnikatel, který zakládal ves. Jeho úřad byl správní i duchovní. Na soudě rychtářském zasedal rychtář s konšely. K tomuto soudu rychtářskému náležela jen menší provinění. Z pokut připadal jeden díl rychtáři a dva díly vrchnosti. Každá ves neměla svoji rychtu, nýbrž spojovalo se několik obcí v okres, jenž se nazýval taktéž rychta. Z konšelů byl každý z jedné vsi, takže každá ves měla svého zástupce.
Na počátku husitství proslul litomyšlský biskup Jan IV. Železný, bojovný kněz hájící církev slovem i mečem, fanatik a znamenitý politik. O biskupství se staral pečlivě, ovšem ve vlastním zájmu. Jako zapřísáhlý nepřítel husitů a hlavní odpůrce Jana Husa v Kostnici, se nejvíce přičinil o jeho upálení r.1415. Tímto činem bylo pobouřeno celé království a biskup sám musel rychle ujet z Prahy do Litomyšle. R.1418 byl Jan IV. jmenován biskupem olomouckým a biskupem litomyšlským se stal Aleš z Březí (1418-1421), první husitský biskup, ačkoliv se nepřihlásil k čtyřem artikulím pražským. Jím končí biskupství Litomyšlské. Husité 2.5.1421 Litomyšl dobyli a obsadili. Biskupství tím prakticky zaniklo. Správa byla svěřena pověstnému husitskému válečníkovi Diviši Bořku z Miletínka. R.1425 (14.2.) opanovali Litomyšl Sirotci, kteří zničili stavení duchovních na hradě a původní klášter, který byl vypálen. V biskupském paláci zasedl nový hejtman Jeník z Mečkova. Po něm byl hejtmanem od r.1432 Vilém Kostka z Postupic, jemuž r.1436 císař Zikmund hrad i město Litomyšl zastavil.
Po válkách husitských se velká část českého národa hlásila ke straně podobojí (kališníci), katolického vyznání se držela menší část. Tak tomu bylo i na Litomyšlsku, neboť držitelé panství Kostkové se hlásili ke straně podobojí. Později se zde rozšířilo učení českobratrské, které Kostkové podporovali, a kteří měli v Litomyšli jeden z nejstarších sborů. Sídlil zde bratrský biskup, v činnosti byla i tiskárna.
Potomci Víléma Kostky z Postupic vlastnili město s panstvím po více než 100 let. V roce 1547 odmítli Kostkové, jako většina české utrakvistické šlechty, podporovat císaře Ferdinanda I. ve válce proti saskému kurfiřtu a po císařově vítězství byli odsouzeni k odstoupení litomyšlského panství ve prospěch královské komory. Spolu s Kostky museli panství opustit i čeští bratři.
R.1552 zastavil král Litomyšl panu Jaroslavu z Pernštejna na 15 let. Ten jej však ještě téhož roku zastavil Václavu Haugvicovi z Biskupic. Od roku 1567 se jej však ujímají zpět páni z Pernštejna, nejvýznamnější český rod té doby v čele s Vratislavem z Pernštejna. Vratislav zemřel r.1582 na lodi na Dunaji při zpáteční cestě z říšského sněmu v Augšpurku a panství po něm převzala jeho choť Španělka Marie Manrique de Lara. Vychována od Jezuitů prováděla zejména v období po Bílé Hoře násilnou rekatolizaci Litomyšlska. Mnoho rodin odešlo do ciziny. Roku 1649 bylo panství prodáno hrabatům z Trautmannsdorfu, kteří měli již rozsáhlé statky v Čechách i Německu.