Obnovení farnosti Sebranice v roce 1664

V roce 2014 tomu je na svátek Svatého Václava 350 let, kdy byla obnovena farnost Sebranice. Málokdo dnes ví, že mezi podněty k jejímu obnovení byly i události v Lubné.

Roku 1547 se Sebranice neuvádějí mezi farami panství Litomyšl. V roce 1616 je však v Třemošné jmenován farář Stanislav Joanides. Události Třicetileté války však způsobily, že celá oblast byla přifařena k Dolnímu Újezdu. Obyvatelstvo se od dob husitských hlásilo ke kalichu. Významný vliv zde měla Jednota bratrská, která měla v Litomyšli svého biskupa i tiskárnu. V roce 1624 byli vyhnáni z Čech všichni nekatoličtí kněží, stavem svobodní nekatolíci museli konvertovat ke katolictví, nebo zemi opustit. Odhaduje se, že vlivem protireformace odešlo z Čech a Moravy na 36 tisíc nekatolických rodin. Jinde se mluví až o 200 tisících osob. Odchod ze země byl však zakázán poddaným, kteří byli nuceni přijmout katolické náboženství. Řada z nich na oko katolickou víru přijala, ale ve svém srdci zůstala věrna původnímu učení. Hlavní oporou rekatolizace na Litomyšlsku se stali Piaristé a Jezuité. Podle jejich tvrzení byli po Třicetileté válce stále dvě třetiny obyvatel v Čechách kacíři (před válkou je množství kacířů odhadováno na 90%). Oficiální statistika, Soupis poddaných podle víry z roku 1651, uváděl 200 tisíc kacířů, tedy přibližně čtvrtina. V tomto oficiálním seznamu se však řada „kacířů“ přihlásila za katolíky, aby unikli perzekuci. V Lubné byla za nekatolíky označena téměř polovina osob (84 z 178). Hospodáři byli vždy označeni za katolíky, v opačném případě by byli vyhnáni z gruntů, zatímco často jejich rodiny se odvažovaly ještě 27 let po vydání zákazu vyznávání jiné víry, než katolické, katolickou víru odpírat. Ti, kteří se přihlásili jako nekatolíci, byli následně cílem zvýšeného rekatolizačního úsilí, návštěv jezuitů, popřípadě při jejich neústupnosti i terčem perzekuce ze strany vrchnosti. Tak se také stalo například v případě gruntu Adama Frýdla, dnes označeného č.51., byť je v seznamu poddaných podle víry z roku 1651 uveden i se synem Jiřím jako katolík a manželka Anna s dcerou Evou jako nekatolíci s nadějí na obrácení. 15.5.1657 na nařízení urozeného a statečného oberhejtmana panství litomyšlského rytíře pana Jakuba Kapauna došlo ke směně gruntů Adama Frýdla (dnes čp.51.) a Bartoloměje Sedláka. Sedlák zle hospodařil a jeho grunt zpustl. Byl však dobrým katolíkem. Jeho grunt byl za cenu 244 kop míšeňských grošů. Na druhé straně Adam Frýdl byl dobrým hospodářem a jeho živnost handlem byla dobře spravena. Cena gruntu byla 400 kop míšeňských grošů. Nebyl však patrně tak dobrým katolíkem – jedině tak si lze vysvětlit, proč musel za své dobré hospodaření odejít z gruntu na grunt spuštěný. Nepochybně mohl přijít i tvrdší trest, ale vrchnost si Adama Frýdla vážila pro jeho dobré hospodaření a takto tloukla dvě mouchy jednou ranou. Adam Frýdl byl nepochybně poté i pod přísným dohledem a patrně i s mnohými dalšími v Lubné cílem návštěv katolických misionářů. To spolu s výše uvedeným trestem od vrchnosti či spíše varováním před daleko horšími tresty také způsobilo, že celá rodina Adama Frýdla konvertovala ke katolictví a v této víře byli vychováni i všichni jejich potomci.

Od 26.10.1652 do 11.3.1663 byl farářem v Dolním Újezdě Jan Alexius Kamenický, který zavedl mimo jiné matriční knihy. Po jeho skončení v úřadu byla farnost administrována kněžími z okolí a čekalo se na jmenování nového faráře. Administrátora dělal i mladý kněz Mikuláš z Vysokého Mýta. Chodil vyučovat náboženství z Dolního Újezda i do Borové u Poličky. Aby mu nebylo po cestě smutno hlavně přes Lubenský les, vodíval sebou malého psíka. Chodil přes Zrnětín a příčnou cestou okolo polí gruntu později označeného číslem 51., kde tehdy hospodařil výše uvedený Bartoloměj Sedlák. Na polích pracovali lidé. Farář všechny pozdravil a hospodář jako dobrý katolík jej pozval do stavení na malé pohoštění chlebem a medem, neboť hospodářství mělo hojnost včelstev. Když kněz odcházel a děkoval za pohoštění, byl zván, aby se zastavil i příště, neboť menší odpočinek mu poslouží. A kněz Mikuláš tak skutečně činil. Stavoval se tak často, až vzbudil v hospodáři podezření, že kněz našel zalíbení v jeho ženě.

Byla neděle 2.12.1663 a farář se vracel opět z Borové. Jako obvykle stavil se po cestě i na Sedlákově gruntu. Sedláka to rozlítilo. Odešel nepozorovaně z domu a skryl se při cestě do Zrnětína. Když šel kněz s psíkem kolem, vyskočil Sedlák z ukrytu a udeřil důstojného pána do hlavy tak silně, až jej zabil. Teprve v tu chvíli si uvědomil svůj hrůzný čin. Psík zběsile štěkal a tak se jej snažil zahnat. Farářovo tělo se pak snažil zahrabat do země. Neměl však s sebou potřebné nástroje a tak jej zahrabal mělce. Psík mezitím běžel zpět do Sedlákova stavení. Kňučel a běhal ode dveří ke vratům a zpět, kudy důstojný pán odešel. Všimli si toho domácí a divili se, co psík činí a že je tak neklidný. Napadlo je, že se muselo velebnému pánu něco přihodit a když pes vyběhl z vrat směrem do polí a neustále se ohlížel, zda-li jej následují, vydali se za ním. Dorazili k místu, kde byl kněz zabit, psík začal čmuchat a hrabat na místě, kde byl farář zahrabán. Když psíkovi ostatní pomohli s hrabáním na měkotě a spatřili farářovo bezvládné tělo, strnuli hrůzou. Tělo kněze bylo pak odvezeno do Dolního Újezda a zde u kostela důstojně pohřbeno. Na památku této tragické události byl na místě vztyčen dřevěný kříž, několikrát obnovený, než byl nahrazen současným litinovým na kamenném podstavci.

Podle pověsti neměl pak hospodář klidu. Ve spaní se probouzel a křičel. O práci neměl zájem až z toho zešílel. Pro katolickou církev byla smrt kněze velkou ztrátou. Vedla také ale k rozhodnutí obnovit farnost v Sebranicích. Na den svatého Václava roku 1664 přišel do Sebranic farář Vavřinec Jiřička v kněžském rouše, s holí, kloboukem a breviářem. Zůstal až do roku 1690, kdy zemřel a pochován byl v Sebranickém kostele v hrobce před oltářem. Farnost dolnoújezdská byla administrována až do roku 1672, kdy se zde stal farářem Georgius Brauner.

Na statek čp.51. se vrátil 15.5.1675 i Adam Frýdl poté, co se prokázal jako horlivý katolík a poté, co Bartoloměj Sedlák grunt spustil. Z původní ceny 300 kop míšeňských bylo sraženo za spuštěné stavení, hospodářské náčiní, klisny a vůz, ale také za zkažené osení a za dluhy, které po Bartoši Sedlákovi zůstaly a nezaplacenou berni neuvěřitelných 112 kop a 41 míšeňských grošů. Zbylá část měla být splácena na roky po 4 kopách grošů na předchozí závazky. Sražením částka celého podílu Bartoše Sedláka je z dnešního objektivního pohledu nespravedlivá a jejím cílem bylo z gruntu Bartoše Sedláka vyhnat bez nároku na jakoukoliv odměnu. Adam Frýdl si ponechal nejen grunt v roce 1657 směněný s Bartolomějem Sedlákem, ale vrátil se slavně i na svůj původní grunt, aniž by za to musel cokoliv zaplatit. Na původním gruntu Bartoloměje Sedláka pak hospodařil od roku 1677 Adamův syn Mikuláš. Rodný grunt předal Adam Frýdl 27.2.1687 k hospodaření dalšímu ze synů Matějovi a odešel na výměnek. Adam Frýdl zemřel ve věku 78 let 28.9.1689. V průběhu 18. století se podoba příjmí Frýdl přechýlila na Flídr a rod se v Lubné hojně rozšířil.