Krčma v Lubné
Koncem 15. a v 16.století začaly vrchnosti intenzivně hospodařit ve vlastní režii a pronikaly i do oblasti tradičního měšťanského a rychtářského hospodaření. Mezi ty patřilo i vaření piva, z něhož plynuly značné zisky. Správci litomyšlského panství se také pokusili o výrobu piva. Zřejmě však docházelo ke konfliktům a proto roku 1557 došlo k dohodě, kterou schválil i král Ferdinand I., že vaření piva na zámku bude zastaveno a že ve vesnicích litomyšlského panství se bude čepovat pouze městské pivo. S tímto ujednáním souhlasil v roce 1570 i následující držitel panství Vratislav z Pernštejna. Když však Vratislav z Pernštejna 20.10.1582 při návratu z Říšského sněmu v Augšpurku zemřel, ujala se panství Litomyšle jeho manželka Maria Manrique z Laru. Ta nechala roku 1585 vystavět u zámku pivovar z kamene a cihel do něhož byl zatrubněn i přívod vody. Panská chmelnice stávala za zahradskou branou ohrazena plotem. V roce 1620 měl panský pivovar výstav 12 sudu pšeničného piva, které se dodávalo k výčepu na rychtu hrušovskou, Zálšskou a krčmáři v Tisové, každému sud piva po 1 kopě a 20 groších (tj. 80 grošů za sud).
Tehdy patřila Lubná pod původně dědičnou rychtu v Třemošné. V roce 1620 měla tato rychta 74 osedlých, z nichž bylo 51 sedláků, 22 zahradníků a výsadní rychtář. Ten byl v případě potřeby povinen vypravit koně na vojnu a choval panského vola. Na druhé straně byl spolu s kostelníkem a 3 pořadníky zproštěn roboty. Robota se odbývala těžbou dřeva a výrobou šindele. Osedlí platili svatojiřský a svatohavelský úrok, odváděli na zámek slepice, husy a oves. Ve vsi byly 2 selské mlýny. Na rychtě v Třemošné a v krčmě v Lubné se čepovalo pivo. Lze se domnívat, že v té době se v Lubné šenkovalo ještě pivo vařené na výsadní rychtě v Třemošné, popřípadě bylo dováženo z města. V roce 1629 se litomyšlští měšťané museli vzdát práva vaření piva a postoupit jej Pernštejnům. Tehdejší majitel panství Vratislav Eusebius z Pernštejna byl voják a předání práv k vaření piva si vynutil tím, že nechal v Litomyšli umístit svůj pluk. Panský pivovar byl následně v letech 1629-30 přebudován a zvýšil svůj výstav. Pro rozšíření panského pivovaru bylo zbořeno asi deset domů z někdejšího Nového města. Nelze pochybovat o tom, že od roku 1629 brala pivo ze zámeckého pivovaru i krčma v Lubné, dnes č.p.106..
Krčma ležela na křižovatce cest procházející Lubnou a cesty vedoucí z Poříčí přes Zrnětín do Širokého Dolu a Poličky. Krčmářem v Lubné byl na počátku 17.století Petr Nechytil. Ke krčmě tehdy patřilo i velké polní hospodářství o výměře 40 strychů. V roce 1623 koupil tuto krčmu Martin Krčmář za značnou sumu 800 kop míšeňských grošů. Martin Krčmář složil neuvěřitelných 214 kop grošů v hotovosti, což svědčí o jeho velmi dobré finanční situaci. Zbytek měl splácet po 10 kopách grošů ročně až do zaplacení. Při krčmě byly 2 klisny, kráva, 10 slepic s kohoutem, vůz, pluh, brány a jiné hospodářství. Hlavní díl splátek byl určen:
- sirotkům Michala Votruby (133 kop a 22 grošů)
- Martinu Votrubovi (78 kop + 150 kop, které skoupil od Petra Nechytila + 98 kop skoupených od Třemošského záduší)
- Třemošskému záduší (55 kop)
- Dětem Vávry Zavorala (27 kop)
- Petru Nechytilovi (43 kop 59 grošů).
Martin Krčmář splácel až do roku 1635, kdy byly zápisy pro těžkosti vojenské přerušeny. Do té doby splatil 70 kop grošů. O tom, že se však Martinu Krčmáři jinak dařilo, svědčí i to, že roku 1627 přikoupil za 239 kop grošů, z čehož bylo 30 kop grošů závdavků, ještě grunt od Jakuba Purkrábka a roku 1644 ještě grunt Matěje Kubše za 200 kop grošů se závdavkem 50 kop grošů. Podle zápisu z roku 1651 byl však Martin Krčmář uvedený rok již mrtev. Posledně jmenovaný grunt vdova po Martinu Krčmáři Dorota *1601 prodala konšelu Marku Holickému za 230 kop grošů – i ze zvýšené ceny je vidět, že grunt byl pravděpodobně dobře spraven a veden. Opačně dopadl původní grunt Purkrábkův. I ten byl v roce 1651 prodán, avšak v zápise je uvedeno: „Petr Vydra, Mikuláš Jalovecký a Václav Škorpa ujali společně grunt, který Martin Krčmář od několika let na dokonalou spoušť a ruinu přivedl a stavení žádného při tom se nenachází vedle prošacování rychtářův přísežních za sumu 230 kop míšeňských.“
Na krčmu zápis chybí. Až 7.12.1660 se jí ujímá Jakub Krčmář: „ujal živnost valem spuštěnou od Matouše Boštíka, který na ni žádného zápisu neměl za summu 800 kop a za spuštění živnosti a nepřidané přídavky srazilo se 390 kop bez všech závdavků kromě na same roční placení po 5 kopách až do zaplacení. Vyjíti má z toho gruntu:
- Sirotkům neb. Michala Votruby, který zběhl 63 kop
- K záduší Sebranskému 140 kop
- Dětem Vávry Zavorala 17 kop
- Petrovi Nechytilovi a již Matoušovi Boštíkovi 140 kop
- Sirotkům Martina Krčmáře 50 kop
Jak vyplývá z pozdějších zápisů Jakub Krčmář byl synem Matouše Boštíka. Můžeme se také domnívat, že Matouš Boštík získal krčmu v Lubné v roce 1651 skoupením podílu Petra Nechytila a částečně Martina Votruby, jehož zbylý díl připadl k záduší. Zajímavé jistě může také být, že se v zápise nepíše již o záduší Třemošském, ale Sebranském.
Jakub Boštík byl krčmářem v Lubné od roku 1652 až do roku 1682, kdy byl z krčmy vrchností vyhnán. Podle zápisu zde měl Jakub Boštík nadělat hraběti Janu Fridrichovi z Trautmansdorfu dluh za pivo v neuvěřitelné výši přesahující 193 kop míšeňských grošů. Je zcela nepochybné, že mezi příčiny tohoto dluhu patřily i nucené odběry piva. Byla to vrchnostenská správa, která určovala, kolik sudů piva mají krčmy odebírat. Dodávky se tedy neřídily spotřebou, ale poručením vrchnosti. Za každý dodaný sud musel pochopitelně krčmář zaplatit. Nedokázal-li krčmář všechno přidělené pivo vytočit a zkazilo se mu, šla škoda k jeho újmě. Stejně tak si počínala vrchnost i při dodávkách vína, ryb a sýra. Jsou zaznamenány i případy, kdy tyto suroviny byly dodány již zkažené a přesto byl poddaný nucen k jejich zaplacení. Na dnešní poměry je až neuvěřitelné, jak sprostě a neomaleně hrabě Trautmansdorf se svými poddanými zacházel. Selská vzpoura v roce 1680 jej možná přibrzdila v jeho konání, ale rozhodně nezměnila. Zápisem z 18.6.1682 byl Jakub Boštík pro dluhy za pivo z krčmy hrabětem Janem Fridrichem z Trautmansdorfu vyhnán a grunt byl zabrán (vykoupen) vrchností. Neuvěřitelný je i tehdy provedený gruntovní zápis: „Léta páně 1682 dne 18.Juni z jistého nařízení jeho Excell vysoce urozeného pána pana Jana Fridricha hraběte z Trautmansdorfu jakožto vrchnosti milostivé učiněna smlouva dobrovolná s Jakubem Boštíkem krčmářem Lubenským..“ Zkrátka, když pán nařídil, poddaní dobrovolně plnili. Celý gruntovní zápis je pak koncipován tak, aby Jakuba Boštíka vůči vrchnosti co nejvíce oškubal. Jakub nedostal za grunt žádný závdavek – vše mu bylo strženo. Veškerá jeho spravedlnost na gruntu mu byla sebrána. Slevit ve prospěch vrchnostenského důchodu museli i ostatní nápadníci. Aby toho nebylo málo, císařskou kontribuci z gruntu byla povinna platit obec (!). Na zabraném hospodářství byli pak poddaní z Lubné nuceni i robotovat. Odváděli zde tak nejen potřebnou práci, ale i berni císaři, aniž by sami z takového hospodaření něco měli – placením císařské berně jej ještě dotovali z vlastních hospodářství. Patrně však tento způsob hospodaření nepřinášel hraběti dostatečný zisk a tak roku 1689 nechal hrabě rozdělit grunt na 3 rovné díly, robotou vystavět tři nová stavení (původní krčma patrně zcela zchátrala) a osadil zde nové hospodáře - Mikuláše Klimeše, Jiříka Simona a jako nového krčmáře Jiříka Rensu.
Krčmu držel Jiří Rensa do r.1705, kdy ji za 175 kop grošů prodal Václavu Zavoralovi. Po něm ji měl od roku 1735 Jiřík Zavoral, od roku 1760 Jan Zavoral a od roku 1796 Franc Steffel z Chmelíka. Ten zde však dlouho nehospodařil. Od roku 1803 zde byl krčmářem Jozef Daubek a po 7 letech jej v roce 1810 vystřídal Václav Urbánek z Lezníka. Jeho manželka Johana Štefanová byla dcerou šenkýře z Chmelíka. Měli spolu 4 dcery a 2 syny. Dcera Mariana se provdala za Františka Boštíka z Lubné 59. Druhá se přivdala k J.Flídrovi v dolní hospodě č.41. Třetí si vzal František Šimek z č.161. a čtvrtá se provdala k Žákovým do Lezníka. Hospodu převzal 8.2.1848 syn Václav Urbánek. Ten měl dvě dcery. Anna se provdala za Josefa Klusoně z č.123. a Marie za Františka Flídra z č.72. Společně pak převzali horní hospodu v roce 1871. Václav Urbánek se pak přestěhoval k vdově Rozálii po Janu Boštíkovi z č.61. Po Františkovy Flídrovi byl šenkýřem jeho bratr Šimon. Pak jeho syn Josef Flídr, který starou hospodu v roce 1932 přestavěl do současné podoby. Po něm držel hospodu jeho syn Josef Flídr. Vypráví se, že tato hospoda měla výsadu mít prodejnou ženu v šenku. Jeden šenkýř snad chtěl této výsady použít, ale místní ženy zakročily tak, že z toho nebylo nic. Před hospodou stojí 400 let stará lípa podle které nesl hostinec i jménu „U Lípy“. Hostinec byl v letech 2002-2003 přestavěn na pálenici, kde si mohou lidé z blízka i daleka nechat přepálit své přebytky ovoce. Od roku 2008 je zde pravidelně pořádána Lubenská šťopička, ochutnávka destilátů spojená s prohlídkou technologie pálenice a kulturním programem.