Mlýn v Lubné
Historie mlynářství sahá do počátků zemědělské výroby a lze jej najít již na malbách starého Egypta. Mlynářství se zabývá zpracováním obilného zrní pro jeho snadnější přípravu k jídlu. Zrna obilí se olupují a obrušují v kroupy, krupky a jáhly, nejčastěji se však drtí a roztírají na mouku. V nejstarších dobách byla zrna roztloukána, nebo drcena a roztírána mezi dvěma kameny. Takto připravená směs se pak dále prosévala. Kameny (žernovy) byly nejprve malých rozměrů a pohybovaly se rukama. Spodní díl byl nehybný, druhý se na něm vrtěl nebo otáčel do kola. Již z doby římské jsou také známy mlýny hnané kolem na spodní vodu. Křížové výpravy seznámily Evropu na poč.12.století s větrnými mlýny. S mlýnskými kameny spojilo se asi poč.16.století zvláštní ústrojí tzv. pytlování a žejbrování na oddělení mouky a krupice od otrub. Kameny s ústrojím tvořily pak mlýnské složení. Staré české mlýny s malými pískovcovými kameny nedovedly rozemlít dobře obilí jedním projitím a proto se nasypávalo několikrát. Obilí se mlelo buď suché, nebo kropené. Co nepropadlo pytlíkem do moučnice, ale do truhly, znovu se vynášelo na koš, až se vymlela obilní běl a zbývaly jen otruby. Tak se získala nejprve nejbělejší mouka zvaná „vejražek“ a postupně byla mouka temnější a temnější. Větší změny v mlynářské technologii začaly se dít až v 19. století.
Až do konce 17.století neměla Lubná vlastní mlýn. Nejbližší mlýny byly v Třemošné a Horním Újezdě. Až teprve 20.8.1688 koupil Jan Boštík grunt od Matěje Vondruše za 250 kop (tj.15000) míšeňských grošů a v rozmezí let 1688-1697 postavil při tomto gruntu vlastním nákladem selský mlýn o jednom složení. Mlýn v Lubné byl jedním z deseti selských mlýnů na zámeckém panství Litomyšl. Ostatních 49 mlýnů na panství nechala postavit zámecká vrchnost. Kde se Jan Boštík naučil mlynářskému řemeslu není jasné. Možná u Kárských v Poříčí, možná jinde. Obvykle se tato živnost dědila z otce na syna. Boštíkovi však nebyli původně mlynářským rodem. Jan Boštík grunt 6.4.1697 prodal. Nechal si však mlýn a dále se věnoval jen mlynářskému řemeslu. Grunt od něj koupil Jakub Sedlák, ale ani tomu se nedařilo. Přes zimu 1697/98 přišel hlad a Jakub Sedlák snědl obilí určené k osevu. Nové osivo mu na jaře prodala vrchnost, která otevřela své sýpky. Grunt Jakuba Sedláka však rozdělila na dvě nestejné polovice. 2/5 rolí a luk z původního gruntu pak přičlenila k mlýnu Jana Boštíka. Patrně to tedy nebyl špatný hospodář. Mlynáři z Lubné nebyli povini robotou, ale místo ní platili přímo do "důchodu". Rod Boštíků zde mlel až do roku 1787, kdy tato větev rodu Boštíků vymřela po meči. Poslední mlynář z rodu Boštíků František zemřel 7.5.1789 předav mlýn dceři Magdaléně a jejímu manželu Janu Drobnému. Ti od mlýna odtrhli role a předali je jako grunt č.151. synu Janu Drobnému. Po Drobných mlýn držel od r.1796 Jan Volejník a od roku 1829 vdova Alžběta Volejníková se synem Josefem. Od roku 1841 pak František Kuchta a po něm Jan Kysilka, Jan Láznický a Václav Sýkora ze Širokého Dolu, který se sem přiženil. Součástí mlýna bývala i stoupa na drcení lněného semene a lis na olej. Původně mlýn pohánělo vodní kolo na vrchní vodu, v roce 1930 s průtokem 0.132 m3/s, spádem 5.8 m a výkonem 5.8 k. Od roku 1935 držel mlýn syn Václava Sýkory Josef, který jej přestavěl a zmodernizoval - v roce 1947 byl náhon k mlýnu zatrubněn, kolo bylo nahrazeno Francisovou turbínou od firmy Prokop Pardubice. V přízemí se nacházela hlavní transmise a paty kapsových výtahů, o patro výše loupačka, dvě dvouválcové a jedna čtyřválcová stolice od firmy Prokop Pardubice, šrotovník a vývody od jednoho dvouskříňového rovinného vysévače a dvou reforem umístěných o patro výše. Nad nimi těsně pod střechou se nacházely hlavy výtahů s potrubím ke strojům. Mlýn byl v provozu i po znárodnění v roce 1948 až do roku 1960. Po převzetí mlýna do státní správy se však k pohonu využíval téměř výhradně elektromotor. Poté byl mlýn přeměněn na výrobnu a mísírnu krmiva pro dobytek. Po zrušení mísírny byla část mlýna ubourána a mlýn postupně přestavěn an dvojdomek dnes čp.165.