Nabídka výměny digitalizovaných archiválií
V roce 2001 jsem se začínal zabývat genealogií. O něčem takovém, jako je digitalizace archíválií se nám tehdy ještě ani nezdálo. Archiválie bylo nutné jezdit studovat do archivů. Ty ale z provozních důvodů nepůjčovali a nepůjčují zpravidla více jak 6 archiválií za den. Návštěva vzdáleného archivu byla i tak celodenní záležitostí. Stávalo se mě, že po návratu domů a třídění získaných informací, jsem zjistil, že jsem se měl u půjčené archiválie podívat ještě i na několik dalších stránek, na které mě nasměřoval až nově provedený výzkum. Následoval návrat do archivu a zapůjčení té samé archiválie. Trpěl jsem tak nejen já, ale i zapůjčená archiválie. I při sebelepším přístupu se opotřebovává. Výzkum byl tak pomalý a málo efektivní.
S obdobnými problémy jsem se však nepotýkal sám, ale řešila je řada dalších kolegů. Inspirativní byl v tomto ohledu Tomáš Svoboda, který patrně jako první či jeden z prvních začal přefocovat celé zapůjčené archiválie. Umožnil to rozvoj digitálních fotoaparátů a kapacitních paměťových karet. Dnes, kdy má každý chytrý telefon v sobě kvalitní fotoaparát, je pohled na tehdejší techniku úsměvný. Umožňovali však přefocení archiválií již v dostatečnémrozlišení pro domácí studium. Nejen, že už nebylo nutné se již vracet do archivu a půjčovat si ty samé archiválie, ale bylo možné je také vzájemně sdílet a vyměňovat. Badatelská práce se tak výrazně zefektivnila.
Asi v roce 2007 začala v ČR digitalizace matrik. Průkopníkem v tomto ohledu byl SOA v Třeboni. Historicky nejednotná metodika archivnictví se projevila i v digitalizaci. Každý z oblastních archivů k digitalizaci přistoupil po svém a to trvá dodnes. Průkopnický počin digitalizace SOA Třeboň inspiroval i další oblastní archvivy, na které souběžně vyvíjeli tlak i badatelé z oblastí, kde se k digitalizaci nepřikročilo. I přes zmíněnou nejednotnost k přístupu k digitalzaci se tak za 10 let podařilo neuvěřitelné. Nejen, že digitalizace prostoupila do všech oblastních archivů, ale z velké části se podařilo zpřístupnit archivované matriky. Mnohé oblastní archivy se však nezastavily digitalizací matrik, ale pokračují dále s digitalizací urbářů, pozemkových knih a dalšího badatelsky využívaného archivního materiálu. Srdce badatele jásá. Dovolím si dokonce říci, že díky usilovné práci oblastních archivů, jsme v oblasti digitalizace archiválií ve světové špičce.
ředitelka Národního archivu ČR PhDr. Eva Drašarová, CSc. ve spolupráci se svými kolegy spočítala, že kdyby mělo dojít k digitalizaci všech papírových dokumentů uložených v archivech, trvalo by to při trojsměnném provozu 300 let. Patrně tak bude stále velká řada archiválií, které se digitalizace v blízké době nedočkají, a bude nutné za nimi jezdit do archivů. Stále tak existuje i prostor pro vzájemnou badatelskou spolupráci - výměnu přefocených archiválií jako v době před zahájením digitalizace. V případě, že patříte mezi badatele, kteří navštěvují české archivy, přefocujete pro svoji potřebu zapůjčený archivní materiál a máte chuť jej sdílet a vyměňovat, neváhejte se na mne obrátit. Za uplynulá léta mám vlastní bohatý digitální archiv, ze kterého si můžete recipročně vybrat.