Studánka Obročnice u Sebranic
Od Širokého Dolu k Čisté táhne se malebné údolí vymleté Jalovým potokem. Jedním z přítoků Jalového potoka je i pramen Obročnice v Sebranicích. Věřilo se, že jeho voda má zázračné účinky. Před dávnými lety si jakýsi obroční uzdravil jeho vodou nemocné oči. Na poděkování dal pak postavit u pramene klenutou studánku, které se od té doby se říkalo „Obročnice“. Historie nám nezachovala, kdy se tak stalo ani, kdo byl oním obročním.
Při založení kostela bylo nutné myslet i na jeho hmotné zabezpečení. Dělilo se na obroční a zádušní. Obroční zajišťovalo příjem duchovnímu, zádušní zase potřebné prostředky na opravy a provoz kostela. Zdroje příjmů pro obročí i záduší byly různé. Patřil mezi ně desátek, štólové poplatky za prováděné duchovní úkony, příjmy z pronájmu pozemků patřících záduší, tzv. železné krávy (pronajatý dobytek ve vlastnictví záduší), apod. Z obročí byl placen jak farář, tak i kostelník. Úkolem kostelníka byla kromě vyzvánění zejména hospodářská správa majetku kostela a jeho údržba. Za to byl zpravidla od vrchnosti osvobozen od roboty a dostával neveliký příspěvek z obročí. Lze se tak domnívat, že klenutou studánku tedy nechal vystavět některý z kostelníků – obročních kostela sv. Mikuláše v Sebranicích.
Studánka se stala populární pro svoji zázračnou moc zejména mezi nemocnými s očima, kteří do ní z vděčnosti házeli peníze. Od roku 1697 byl farářem v Sebranicích Jan Vlach z Hořepník, původně kaplan v Poličce. Jeho přičiněním byla z peněz záduší postavena nad Obročnicí kaplička. Zasvěcena byla stejnému patronu jako kostel v Sebranicích – sv. Mikuláši, patronu dětí, panen, poutníků, ale také sedláků, tkalců a mlynářů, kterých bylo v kraji plno.
Po smrti faráře Jana Vlacha za velkého sucha roku 1701 se stal v Sebranicích farářem na konci září 1701 Wolfgang Keller, bakalář pražské univerzity. Za jeho 17ti letého působení došlo k rozkvětu farnosti. V kraji bylo ještě mnoho tajných evangelíků, jejichž duše chtěl Keller spasit pro katolickou víru. Snažil se proto na lid působit skrze hmotný i duchovní svět. Po hmotné stránce zvětšil kostel v Sebranicích o postranní kruchty, nechal vystavět hrobku před postranním oltářem, od varhanáře z Králík Jana Helbíka koupil varhany. To vše na prostý lid působilo. Sám byl však skromný. O své obydlí, tehdy ještě dřevěnou faru, nedbal, a ta pustla. Po duchovní stránce se snažil upevnit postavení katolické církve skrze aktivní katolické spolupracovníky – u kaple sv. Mikuláše osadil poustevníka, který žil z almužen poutníků přicházejících k zázračnému prameni, zvěstoval boží moc a katolickou víru. Roku 1714 zřídil pak Keller při Sebranické farnosti bratrstvo "Ježíš, Maria a Josef". K lidem byl vlídný, zjištěné heretiky nehlásil dále na konzistoř, ale snažil se je přivést k lepšímu životu. Zemřel v Sebranicích 6. 12. 1717.