|
|
|
Můj zájem o genealogii začal v roce 2001. V září 2001 jsem se zúčastnil zážitkového kurzu Civilizácia, který pořádalo Študio zážitku z Bratislavy (obdoba Prázdninové školy Lipnice v Čechách). Jako součást přípravy na kurz jsme si měli připravit i svůj vlastní rodokmen. V té době jsem měl již jen jednu babičku a rodiče. Se všemi jsem se poradil, vyslechl příběhy o předcích a sestavil první verzi rodokmenu. Jen velmi málo se mi ale podařilo sestavit o předcích, po kterých jsem zdědil příjmení - o Zdvořilých. Tehdy již nežil ani můj dědeček Zdvořilý, ani babička Zdvořilá a tatínek toho mnoho nevěděl. Chvilku mě to vrtalo hlavou, až jsem obeslal všech 17 Zdvořilých, které jsem tehdy našel v telefonním seznamu, s výzvou k hledání společného předka. Zájem a reakce tehdy předčila mé očekávání a já jsem začal pátrat po našem společném předkovi. Od té doby jsem rozvíjel kontakty se žijícími Zdvořilými a začal jezdit po matrikách a archivech. Začal jsem genealogii propadat a stala se mým nejoblíbenějším koníčkem. Pátrání po předcích bylo jako detektivka. Strávil jsem hodiny nad starými archivními materiály a z nalezených střípků sestavoval rod Zdvořilých. Povedlo se. Všechny Zdvořilé se mi podařilo propojit s jedním společným předkem. Tehdy jsem pracoval jako projektant a díky své práci a využití projekčního software jsem nakreslil první kompaktní rodokmen obsahující všechny žijící i mrtvé členy rodu. Během sestavování rodokmenu jsem posbíral řadu zajímavých informací, které se však nemohly do rodokmenu vejít. Pustil jsem se tedy do sepisování rodové kroniky. Vrcholem mé snahy byla organizace rodového setkání. I to se podařilo a povzbudilo mě to k další práci. Pustil jsem se do sestavování rodů dalších mých předků. Netrvalo dlouho a začal jsem skládat i nepříbuzné rody. Třebaže to nebyli mí příbuzní, bavilo mě to stejně. A tak jsem skládal další a další. A jestli jsem neumřel, skládám je dodnes :-).
|
|
|