Rody a rodokmeny

Za dlouhá léta, co se zabývám genealogií, se mě podařilo vytvořit databázi s několika tisíci vzájemně příbuzensky propojenými osobami a rody. Některé níže uvedené rody mám zpracované kompletně, některé z níže uvedených mě příjdou zajímavé, ale na své kompletní zpracování ještě čekají. Pokud máte zájem se o níže uvedených rodech dozvědět více, napište mě.

Andrle          Příjmení odvozeno od jména Ondřej, Andreas. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 2 452 osob, v roce 2013 pak 2449 osob. Počet členů rodu tak víceméně stagnuje. Příjmení se vyvinulo na několika místech nezávisle na sobě a to i na geograficky málo vzdálených lokalitách. Procentuelně nejpočetněji je dnes zastoupeno na Poličsku, kde se vyvinulo nezávisle hned ve dvou případech - v Širokém Dole na počátku 17. století u potomků Vondry Čarase a v Oldříši okolo roku 1637 po Andrlovi Vopákovi a to jak v podobě Andrle, tak v podobě Andrlík (viz. níže). V Širokém Dole se zde stejného rodu v mužské linii vyvinulo i příjmí Krejčí a Šimek (viz. níže). Nezávisle na Poličsku se příjmí Andrle vyvinulo i na Vysokomýtsku. V Širokém Dole držela se v rodě dlouho zakázaná evangelická víra. 37 členů rodu odešlo také v druhé polovině 19. století do Ameriky.

Objednat rodokmen rodu Andrlů z Poličska.

Andrlík         Podobně jako Andrle, je příjmení Andrlík odvozeno od křestního jména Ondřej, Andreas. V roce 2013 jej nosilo 969 osob. O co méně je členů rodu, o to více jsou koncetrovaní do oblasti Poličky a okolí. Na Poličsku toto příjmení nosí každý 328. Poprvé se toto příjmení objevuje v zápisech z roku 1637, kdy Jan Andrlík ujal grunt po otci Andrlovi Vopákovi.

Báča / Bačovský - Na Svitavsku se vyvinulo příjmení Báča zkrácením příjmení Bačovský, tj. původem z Bačova, dnes části města Boskovice v bývalém okrese Blansko. Prvního Bačovského, Říhu, můžeme najít ve Starém Svojanově již na počátku 17.století. V SPPV z roku 1653 jsou pak potomci Říhy Bačovského psáni jako Říhové a to ve Starém Svojanově a v Rohozné, kde se rod Báčů-Bačovských v následujících letech značně rozšířil, psán však zprvu jako Říha. První matriční záznam s příjmím Bačovský je až z roku 1707. S příjmím Báča pak až z roku 1723. Ještě v roce 1792 můžeme najít ve Starém Svojanově Martina Báču psaného jako Říhu, ale také toho samého v roce 1777 psaného jako Bačovský. Lze tak pokládat za jisté, že Říhovi, Bačovští i Báčovi vyskytující se a pocházející ze Svitavska, mají jen jednoho společného předka a to pravděpodobně výše zmíněného Říhu Bačovského. Prapředek rodu Báčů ze Svitavska tak neměl nic společného s pastevcem ovcí, byť chov ovcí byl v 17. a 18. století značně rozšířen zejména na panských statcích. Jiná situace však může být u příjmení Bača s krátkým „a“, vyskytujícím se na Moravě při Slovenském pomezí a hojně též na Slovensku, tj. v oblastech kde lze naopak předpokládat vznik příjmí v souvislosti s pasením ovcí. Třebaže u verzí „Báča“ a „Bača“ nelze vyloučit vzájemné propletení, tj. že i někteří potomci Říhy Bačovského jsou dnes psáni s krátkým „a“ jako Bačovi a naopak, mapa výskytu těchto příjmení jasně naznačuje odlišná místa vzniku těchto příjmení.

Objednat rodokmen rodu Báčů / Bačovských ze Svitavska.

Bárta           Příjmení Bárta se vyvinulo z křestního jména Bartoloměj ve smyslu syn Bárty, Bártla, Bartoloměje. Dnes toto příjmení nosí bezmála 10 tisíc obyvatel v České republice. Příjmení však vzniklo na několika desítkách místech zároveň. Jedno z míst bylo i Prosečsko, bývalé zámecké panství Nové Hrady. Na Prosečsku rod Bártů pochází pravděpodobně z Olšan, dnes části obce Chotěnov. Až do poloviny 19.století však Olšany patřily k panství Nové Hrady, zatímco Chotěnov k zámeckému panství Litomyšl. V polovině 17.století můžeme v Olšanech najít 28letého sedláka Václava Bártu s 20tiletou manželkou Kateřinou a 24letou podruhyní Voršilou. Od počátku 18.století však můžeme Bártovi najít i v Záboří, dnes části Proseče a jinde.

Objednat rodokmen rodu Bártů z Prosečska.

Boštík          Příjmení Boštík vzniklo na konci 16.století v obci Zrnětín na Litomyšlsku. Jeho prvním nositelem byl Mikuláš Boštík jinak Michálek. Tvar Boštík se používá jako zkrácenina pro jméno Bohuslav – Boha slavit, boštit. Ten, kdo boha slaví, boští jej, je pak Bohuslav, Boštík. Příjmí vzniklo v době jitření náboženských sporů na panství Litomyšl a zákazu činnosti Jednoty bratrské na tomto panství. I rod Boštíků býval kdysi nekatolickým. Teprve však potomci Mikuláše se stali katolíky a po nich i celý rod Boštíků. V roce 2013 nosilo příjmení Boštík-ová v ČR 449 osob. Potomky Mikuláše Boštíka však můžeme dnes najít v Chorvatsku, Německu a Americe.

Objednat rodokmen rodu Boštíků.

Břeň             Příjmení Břeň, nebo také až do přelomu 18. a 19. století hojně psané jako Mřeň, patří mezi nejstarší příjmení na Svitavsku. Nejstarší písemné záznamy s příjmím Mřeň jsou ze vsi Střítež u Poličky již z poloviny 16. století. Díky neustálenosti používaných příjmí jsou Mřeňovi i předky dalších známých rodů z okolí - Střítežských a Jílků. Rod zaznamenal vzestup v první polovině 17. století, kdy patřil mezi nejvýznamnější selské rody v okolí Poličky držící rychtářské a konšelské úřady. Populační exploze rodu v následujících stoletích je pak příčinou dnešního hojného rozšíření - v roce 2014 nosilo v ČR příjmení Břeň-ová celkem 643 osob, všichni s jedním společným předkem. Rod si z velké části zachoval ještě z dob husitských původní evangelické vyznání. Potomky rodu můžeme dnes najít i v Americe.

Objednat rodokmen rodu Břeňů

Buben          Příjmení Buben vzniklo nepochybně na několika místech zároveň. První nositel příjmí měl patrně blízský vztah k bubnu jako hudebnímu nástroji. Jedno z míst vzniku tohoto příjmení je i Pohora, dnes část obce Sebranice na Litomyšlsku. V urbáří zámeckého panství Litomyšl je uváděno již v roce 1548. V roce 2013 příjmení nosilo 797 a počtu členů rodu ubývalo (2010 - 813 osob). Hojně rozšířeni jsou stále i v okolí Litomyšle a Vysokého Mýta.

Fajmon        Příjmení odvozeno pravděpodobně zkrácením z Fajnemon (1651 četné v Poličce) = poctivý muž, nebo z počeštěného německého jména Veit (vít) –Veitman, Fajtman, Fajmon – Vítův muž. Toto jméno je typickým představitelem německých příjmení na Poličsku, dnes rozšířeno po celé severovýchodní části Českomoravské vysočiny. Dle klasika české amatérské genealogie Karla Kysilky v 15. a 16. století přišli do kraje němečtí havíři ze Saska a jižního Německa, kteří se později počeštili, ale jejich příjmení ve zkomolené podobě zůstala. Za pravděpodobnější lze však považovat, že příjmí vzniklo v německém jazykovém výběžku zvaném Hřebečsko (svitavský jazykový ostrov). Na panství města Poličky do tohoto jazykového výběžku spadaly obce Modřec a Česká Radiměř.
V r. 1654 v Telecím je připomínán Pavel Fajnemon. Počátkem 19.století bylo v Telecím kolem 90 Fajmonů, - 7,5% všeho obyvatelstva. Rozšířili se dále zejména do Sádku, Oldříše a Rybné. Dnes je příjmení Fajmon časté vedle Poličska i v sousedních regionech - na Svitavsku, Litomyšlsku, Hlinecku, kolem Chrudimi a na moravské straně mezi Novým Městem n.M., Jimramovem a Bystřicí n. Pernšt. V Čechách žije celkem kolem 800 Fajmonů a Fajmanů, což znamená, že na nějakých 12.000 obyvatel připadá jeden Fajmon či Fajman, na Poličsku je však jejich četnost minimálně 400x vyšší. Podoba příjmení Fajnemon se dnes již nevyskytuje. Stejně tak Faimon bylo nahrazeno podobou s j – Fajman, Fajmon. K dubnu 2004 v ČR nosilo 562 osob příjmení Fajmon a 281 druhou podobu příjmení Fajman.

Fairaisl        Příjmení se dnes vyskytuje v podobách Fairaisl, Fairaizl, Faiereisl, Fajrajzl, Feiereisl, Feuereisl, Feuereisel. Jméno je německého původu tvořené z předpony feuer (oheň) a reisel či snad původně reiseleiter (vedoucí výpravy). Výklad příjmí by tedy mohl souviset s vedením ohně a mít souvislost s činnostmi, které s ohněm měli co do činění - uhlířina či vypalování plynu v dolech. Největší četnosti dnes dosahuje příjmí v Praze a na Hořovicku. Příjmí Feuereisel můžeme najít méně četně než výše uvedené podoby v ČR také v Německu. Podobu Fajrajzl můžeme najít i mezi emigranty do Ameriky na přelomu 19. a 20. století s původem Vítkovice (jedno z migračních míst hutníků z Hořovicka) a Strašic. Nejstarším známým výskytem příjmení na Hořovicku je Jívina, kde se v matričních záznamech objevuje již v roce 1769. Není však jasné, odkud nejstarší předek Jan do Jíviny přišel.

Objednat rodokmen rodu Fairaislů na Hořovicku.

Flídr             Příjmení je odvozeno od německého Friede – klid, mír. Praotec Flídrů byl tedy mírný a klidný muž. Podoba Flídr je pak specifická pro Litomyšlsko, kde vznikla a je dodnes spolu se sousedním Poličskem nejrozšířenější. Dnes se toto příjmí objevuje ve variantách Flídr (1006 osob), Flidr (38 osob zejména Vysoké Mýto a okolí), Fliedr (45 osob, zejména Poličsko) a Flieder (Brno). Ve srovnání s rokem 2004 je rod mírně na vzestupu (993 osob s příjmením Flídr-ová v roce 2004).
Příjmí pochází od německých usedlíků z Hřebečska, původně německých obcí dnešního Svitavska. Vzniklo pravděpodobně v obci Karle mezi Poličkou a Svitavami, patřící však po dlouhá staletí k panství Litomyšl. Urbář litomyšlského panství zde zaznamenává již v roce 1548 sedláka Blažka Frydla. V roce 1567 je připomínán ve smlouvách v sousedním Vendolí Lukáš syn Filipa Frydla. Z roku 1572 se zachoval kšaft Beneše Frýdle. V polovině 17.století můžeme najít Frýdlovi v Karli, Lubné, Trstěnici, ale také v Modřeci na panství Poličky.

Objednat rodokmen rodu Flídrů ze Svitavska.

Graulík        ale také Kraulík. Na Poličsku se objevuje již v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 soused Ondřej Graulík v Oldříši. Do roku 1829 se Graulíkovi rozšiřují dále do Cerkytle, Kobylí a Starého Kamence.

Halouska    Příjmení Halouska/Halouzka respektive Halousek/Haloušek bylo četné již v polovině 17. století. Zatímco v Čechách jej můžeme v Berní rule najít na 3 místech, na Moravě v Lánovém rejstříku se nalézá dokonce 31. Lokality jsou od sebe často velmi vzdáleny a lze tak předpokládat, že příjmí se vyvinulo nezávisle na několika místech najednou. Stejně tak dnešní nositelé příjmení Halouska/Halouzka a Halousek (v roce 2014 se jednalo o 1 061 osob) nebudou mít pravděpodobně všichni pouze jediného společného předka Halousku. Zatímco podoba Halouska je dnes nejvíce rozšířena na Litomyšlsku včetně podoby Halousek, podoba Halouzka má své zastoupení především na Moravě, obzvláště na Tišnovsku. Na Litomyšlsko se však Halouskovi dostali pravděpodobně z Moravy. První historický záznam je zde svatba Matěje Halousky z Olešnice s Markétou vdovou po Viktorýnovi Kovářovi v obci Makov. Právě v Makově se také rod v následujícím období široce rozšířil.


Objednat rodokmen rodu Halousků na Litomyšlsku.

Háp (Haupt) Nejstarší historie rodu Hápů je spojena s panstvím města Poličky. Ve zdejším Urbáři z roku 1552 můžeme najít ve vsi Široký Důl Duchka Hápa, který zde držel 2 pruty rolí na gruntě v roce 1771 označeném č.30. Z těchto rolí platil ourok na sv.Jiří, sv.Havla a na Hromnice.

Přední český amatérský genealog Karel Kysilka se domnívá, že příjmení Háp pochází od německého Haupt (hlava i rodiny, hlavní, vrchol, náčelník, čelo). Této teorii by odpovídala i blízkost někdejšího německého jazykového ostrova zvaného Hřebečsko a i časté prolínání těchto příjmí v zápisech. I z přehledu jmen uvedených již v Urbáři z roku 1552 v Širokém Dole nelze s jistotou tvrdit, že příjmí jsou zde ryze česká (srovnej: Portl, Albrecht, ale také Polzek), byť česká převládají (Kavků, Dušků, Jonáků, Krahulík, Jiříků, Vejroský, Zub, Mezník, Bosák, apod.) Ve styku s českým prostředím byla původní podoba příjmí Haupt postupně zkomoleno na tvary Haubt, Haub, Haup, Haap, Háp. Naproti tomu lze však příjmení Háp odvodit i z českého prostředí od slova hapati, tj. udělat hop (srovnej Kotík-Naše příjmení, 1897). První Hap tak mohl svoji přezdívku získat od toho, jak někde seskočil (hapal) či skočil (udělal hop) či podle stylu jeho chůze či běhu. Podoba příjmení Haupt vzešla z obce Květná, dříve součástí panství Litomyšl. Výše uvedené zkomolené tvary můžeme najít u obou příjmení. V roce 1651 jsou v Květné uváděni chalupník Markus Hab se ženou Apolenou, pastevcem Adamem N. a podruhyní Dorotou N. a Kašpar Hap, hejný se ženou Káčou, pastvicí Maruší N. a vdovou podruhyní Maruší N.

V roce 2013 nosilo příjmení Háp v ČR 159 osob. Přechodový tvar Haap zcela vymizel, 17 osob nosí příjmení Hauba – zde se však může jednat i o úpravu původního příjmí Houba či Huba. Nejvíce početné je příjmení Haupt a to 481 osob. Jak je ale uvedeno výše, společný předek s příjmením Háp je spíše nepravděpodobný.


Objednat rodokmen rodu Hápů.

Havlík         Příjmení Havlík je odvozeno od křestního jména Havel četného v 16. a 17. století. Příjmí vzniklo u nás na řadě míst a je tak hojně rozšířeno. V roce 2015 jej nosilo bezmála 8 tisíc osob. Jedním z míst jeho vzniku je i ves Bzová na Podbrdsku, odkud se následně rozšířilo po okolí, zejména do Žebráku. Blízkými příbuznými rodu jsou dnes příjmení Podskalský a Skalka pocházející ze stejné oblasti.

Objednat rodokmen rodu Havlíků z Podbrdska.

Havran        Příjmení Havran je slovanského původu a vzniklo na několika místech současně v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Příjmení Havran-ová v ČR v roce 214 nosilo 762 osob, na Slovensku v roce 1995 celkem 1 353 osob. Můžeme jej však najít i v Maďarsku, Chorvatsku, Polsku (Halič), USA a překvapivě již na konci 19. století i v Anglii a Irsku. Inspirací pro pojmenování podle jména ptáka mohla být výrazná černá barva vlasů. Ve starší zápisech se občas prolíná příjmí Havran s ještě četnějším příjmím Havránek a tak nelze v některých případech vyloučit ani příbuznost některých Havranů a Havránků. Zatímco na Moravě vzniklo příjmení Havran pravděpodobně v okolí Hranic na Moravě (Jindřichov), v Čechách můžeme již v polovině 17. století najít toto příjmí na 7 od sebe často velmi vzdálených lokalitách. Na počet obyvatel je dnes nejvíce zastoupeno na Litomyšlsku, kde jej můžeme najít již počátkem 17. století v Dolním Újezdě. Odsud se také rozšířilo i do dalších lokalit v okolí.

Objednat rodokmen rodu Havranů z Litomyšlska.

Hubinka      Příjmení Hubinka je dnes nejpočetněji rozšířeno na Litomyšlsku. V místní části Sebranic, v Kališti, můžeme najít rod Hubinků již k roku 1653. Nejedná se však patrně o český, ale o moravský rod. Při lánové vizitaci na Moravě v letech 1669-1679 jej můžeme na Moravě najít hned v 17 lokalitách a to mnohdy značně vzdálených. To vzbuzuje dohady, že příjmení vzniklo na několika místech současně. Litomyšlsku by nejblíže byla oblast Mohelnicka, kde Hubinkovi žili tehdy na předměstí Mohelnice, v Krchlebech a v Bílé Lhotě.


Objednat rodokmen rodu Hubinků.

Chadima     Rod Chadimů pochází z Lubné, odkud se již v 17. století rozšířil do Stříteže, Širokého Dolu a Seče. V Seči se neudržel, avšak v Širokém Dole získal veliké vážnosti díky koupi zdejší svobodné rychty. V roce 1731 se rod rozšířil do Sebranic, 1739 přes Poříčí do Horního Újezda a od roku 1764 sedí rod v Lezníku. Z těchto lokalit se pak rod rozšířil i do dalších lokalit. Dnes toto příjmení nosí 1413 osob. V tomto počtu jsou však obsaženy i ženy s příjmením odvozeným od příjmení Chadim. Největší rozšíření má příjmení právě na Litomyšlsku. Pravděpodobně si však všichni dnes žijící Chadimovi nejsou příbuzní. Již v polovině 17. Století můžeme najít příjmí Chadim v Březové u Jílového a příjmení Chadima hned na několika místech v Čechách – Ctiboř u Počátků, v Končicích u Chlumce nad Cidlinou, ve Vysokém Chlumci a Bražné u Sedlčan a v Chocni.

Objednat rodokmen rodu Chadimů z Litomyšlska.

Chalupník    Příjmení Chalupník je odvozené od chalupy, tj. v 17. století menšího zemědělského hospodářství. V polovině 17.století bylo příjmí hojně rozšířené – vzniklo na několika desítkách míst současně obdobně jako příjmí Chalupa, Chaloupka, Chalupníček, apod. V Chrudimském kraji bylo v Domorodicích, ve Svářeni a Rzi.
Na panství Nové Hrady je v soupise poddaných podle víry ve vsi Záboří uvedena v roce 1651 40ti letá vdova Anna Chalupnice s 25 letou dcerou Salomenou, obě vyznání nekatolického. V seznamu nebyly uváděny děti do 12ti let. V Berní rule z roku 1654 mezi sedláky žádného Chalupníka nenalézáme, avšak v Urbáři z roku 1685 můžeme již mezi sedláky najít Jakuba Chalupníka. V 18.století se rod hojně rozšířil. Jen v Proseči můžeme na počátku 19.století najít 7 větví rodu, které se dále šířily nejen v blízském okolí, ale i dále do kraje, Ameriky, apod.

Objednat rodokmen rodu Chalupníků z Prosečska.

Jílek            Příjmí Jílek vzniklo z křestního jména Jiljí a v Čechách a na Moravě má nepochybně několik různých předků. Viz. např.výskyt příjmí Jílek a Jilji dle Berní ruly v roce 1654.


Jen na Litomyšlsku a Poličsku se příjmí vyvinulo hned na několika místech, dokonce i v sousedních vesnicích. Tak je tomu např.u Stříteže, Širokého Dolu a Kamence, kde se příjmí vyvinulo nezávisle na sobě na přelomu 16. a 17.století. V Kamenci se příjmí Jílek vyvinulo od Jílka Klornara a jeho prvním nositelem byl rychtář Šimon Jílek, který žil v Kamenci v první polovině 17.století. Ve Stříteži se příjmí Jílek vyvinulo z rodu Mřeň. Roku 1563 zde koupil Bartoš Mřeň rychtu od Vanieka za 620 kop zlatých a svůj původní grunt prodal Václavu Stehovi. R.1564 kupuje od Václava Steha grunt Jílek Mřenín, syn Martina Mřeně. Jílek Mřenín je dále uváděn již jen jako Jílek. Byl otcem Tomáše Jílka (1581-1666).

Tomáš Jílek (1581-1666) měl 4 syny, z nichž Jan Jílek (1616-1675) byl rychtářem na svobodné rychtě v Širokém Dole na litomyšlské straně panství. V roce 1660 prodal tuto rychtu bratrovi Tomášovi. Další z bratrů Michal Jílek byl několik let rychtářem ve Stříteži a zároveň byl dědou známého českého exulanta Jana Jílka (1707-1780). Od husitských válek drželi se Jílkové kališnictví transformované Jednotou bratrskou. Mnozí Jílkovi byli v 18. století predikanty, tj. laickými kazateli. Také převáděli ostatní evangelíky za hranice a do Čech nosili zakázané knihy. Nejznámějším z nich je právě zmíněný Jan Jílek (1707-1780), jehož osudy jsou popsány v knize Pamětní věci aneb běh života českého exulanta Jana Jílka, kterýž dne 3. října 1780 v Berlíně k Spasiteli se odebral a z velkého soužení přišel do věční radosti od Vladimíra Míčana. Mnoho Jílků (Yilek) můžeme také najít i mezi emigranty do Ameriky. V ČR je toto příjmení na 167 příčce četnosti se zastoupením 6 173 osob. V Širokém Dole bydleli v roce 2005 Jílkovi v čp.35., 46.,63. a 72. V držení měli i čp.78. a 45.

Objednat rodokmen rodu Jílků.

Jiráň           Příjmení je odvozeno ze jména Jíra, Jiří, syn, dcera Jiřího. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 442 osob.

Jiřík             Příjmení je odvozeno od křestního jména Jiří. Jméno pochází z řeckého Geórgos s významem zemědělec, rolník. V dnešní době je to druhé nejoblíbenější jméno hned po Marii a bylo oblíbeno i v minulosti. Příjmí vzniklo v Čechách ve významu Jiřího syn, dcera. Proto i existuje několik variací příjmení – Jiří, Jiřič (patrně není českého původu), Jiříček, Jiřička, Jiřičko, Jiřičný, Jiřík, Jiříkovský, ale také Jiřímský, Jiřina, Jiřinec, Jiřinský či Jiřišta. Ani kdybychom zůstali u sledovaného tvaru Jiřík, nemůžeme si myslet, že je jen jeden původce tohoto příjmení. Vedle tvaru Jiříček, které ještě více naznačuje, že se jedná o dítě Jiřího, je z uvedených variant příjmení Jiřík nejrozšířenější. V květnu 2006 toto příjmení nosilo v Čechách 819 mužů a 877 žen, tedy celkem 1696 osob, čímž patří mezi tisíc nejrozšířenějších příjmení v ČR. V námi sledované oblasti se příjmí v podobě Cjiřzík vyskytuje prvně r.1682, kdy je mezi narozenými na Kališti. Rodinu Jiříkových pak nalézáme v Chotěnově v 18.století a i v soupisu duší z r.1784. Pak se nám jejich stopa ztrácí. Dnes již potomci tohoto příjmí v Chotěnově nežijí.

Jonáš           Příjmení odvozeno od jména Jonáš – děti Jonáše. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 3 722 osob. Příjmení Jonáš ze Širokého Dolu zcela vymizelo.

Kabrhel        Nejstarší předky rodu můžeme najít na přelomu 16. a 17.století v obci Dolní Újezd. V polovině 17. století zde žila rodina sedláka a konšela Jakuba Kabryela, ale také již 70ti letý podruh Mikuláš Gabryel s manželkou Dorotou. V následujících generacích se rod rozšířil nejen v Dolním Újezdě, ale i po okolí. Příjmí vycházející z křestního jména Gabriel (syn Gabriela) bylo v průběhu času zapisováno v různých podobách (Gabrhel, Gabriel, Gabryel, Kabriel), až se na Litomyšlsku vyprofilovalo do specifické podoby Kabrhel. Na konci 18.století jej můžeme najít v Benátkách, Horkách, Říkovicích, Dolním a Horním Újezdě, ale i jinde. Rod byl rozdělen mezi rodiny katolické, helvetské (evangelické) a deistické (v podstatě svobodomyslné). Největší slávy rod dosáhl v Dolním Újezdě, kde Kabrhelovi drželi rychtářský úřad.

Objednat rodokmen rodu Kabrhelů.

Kadidlo        Příjmí vzniklo pravděpodobně ve Stříteži na panství Litomyšl (dnes součást Poličky). Příjmí je odvozené od vonné pryskyřice užívané většinou v kombinaci s myrhou a balzámem jako vykuřovadlo v kostele. Rod je dodnes v okolí hojně rozšířen. V roce 2008 nosilo příjmí v ČR celkem 195 osob (99 mužů a 96 žen) a v naprosté většině případů (65%) tomu tak bylo v Pardubickém kraji. Z okresů pak převažuje okres Svitavy (44,1%) a mezi obcemi s rozšířenou působností Litomyšl (21,5%) a Polička (16,4%). I z této statistiky je patrné, že příjmení Kadidlo má pravděpodobně jen jednoho společného předka.

Objednat rodokmen rodu Kadidlo.


Kladivo        Příjmení Kladivo se však vyvinulo na několika místech zároveň. V polovině 17. století je můžeme v Čechách najít hned na 10 místech. Dokonce i na Litomyšlsku vzniklo patrně hned na dvou místech zároveň a to Horním Újezdě (1587) a v Říkovicích. I díky tomu je dnes právě Litomyšlsko místem, kde je příjmení Kladivo nejhojněji zastoupeno.

Objednat rodokmen rodu Kladivo původem z Horního Újezda.

Klusoň        je příjmí odvozené z povahy.

Kopecký      Rod Kopeckých z Lezníka a ve Stříteži PDF, 5,5Mb.

Krška           Příjmení odvozeno z vnější podoby. Nejstarší Krška byl malého vzrůstu. Jednalo se původně o vladycký rod připomínaný již v druhé polovině 15. století. Ještě v 17. století můžeme najít Krškovi jako many ve službách vrchnosti v Třebíči. Manství upadlo v průběhu 30leté války, kdy se ukázala nutnost profesionalizace armády. Zemskou hotovost nahradilo cvičené verbované žoldnéřské vojsko obtížně slučitelné s dalšími aktivitami jako vedení vlastního statku a administrace svěřených vsí. Tento vývoj znamenal u Kršků společenský propad a utužení poddanské závislosti na vrchnosti v Třebíči.

Objednat rodokmen rodu Kršků z Trnavy.


Křivka         Příjmení odvozeno z z přídavného jména křivý. Křivka je též druh ptáka. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 884 osob.

Kubka         Příjmení Kubka je odvozeno od křestního jména Jakub - Kuba - Kubka. Zapisováno však bylo též jako Kubík, Kuba či Kupka (fonetický přepis) a lokálně tak mohou být nositelé těchto příjmení blízce příbuzní. V polovině 17. století můžeme najít příjmení Kubka a Kubků na 34 místech v Čechách a 36 místech na Moravě, příjmení Kupka pak na třech místech v Čechách a 25 místech na Moravě. V roce 2014 nosilo příjmení Kubka 174 obyvatel a příjmení Kupka 3 889 osob. Již z počtu rozšíření příjmení je patrné, že vzniklo na několika místech současně. Jedním z míst jeho vzniku je i Poděbradsko, kde jej můžeme najít ve vsi Pečky již v polovině 16. století. Na počátku 17. století žijí pak Kubkovi v Polabci a následně v Kluku, odkud se dostali do Poděbrad a do Prahy.

Objednat rodokmen rodu Kubků z Poděbradska.


Květenský   Přijmení je odvozeno od obce Květná, dnes v okrese Svitavy. S velkou pravděpodobnosti je spojeno s místním rychtářským rodem sídlícím zde v polovině 16.století. Květná tehdy patřila k zámeckému panství Litomyšl stejně jako nedaleká Střítež. V zápisech se Květensští objevují již v roce 1551. V sobotu po sv.Markétě 1551 ujal Lorenz Květenský od Štěpána rychtu ve Stříteži. Na sv.Tomáše 1558 ji pak vyměnil za rychtu v Širokém Dole na panství města Poličky s Petrem Stiehem. Zde pak dělal rychtáře až do své smrti v roce 1573. Po něm převzal rychtářský úřad syn Jakub, který však v roce 1602 směnil rychtu (čp.4.) za vedlejší grunt (čp.3.). V následujících letech se pak rod hojně rozšířil nejen v Širokém Dole, ale i v okolí. V roce 2013 nosilo příjmení Květenský/Květenská celkem 133 osob.

Objednat rodokmen rodu Květenský.

Leška           Příjmení Leška vzniklo buď ze jména Aleš či jako označení lesního včelaře. Leš byl lesní úl, ale také drobné dřevěné uhlí. Relativně četnější rozšíření je podoby příjmení Leško, se kterým tvoří ženská část příjmení stejný tvar – Lešková. K dubnu 2004 v ČR nosilo tvar příjmení Leška a Leško dohromady 902 osob.

Lorenc        Příjmení odvozené od jména Laurentius = Vavřinec. Četně bylo již v 17.století, kdy můžeme v Berní rule najít příjmí Lorenc a různé jeho odvozeniny 209x, převážně v Žateckém kraji a na Litoměřicku. V Chrudimském kraji se vyskytovalo v Ústí nad Orlicí (2x), Březovicích, Litomyšli, Oldříši (2x), Poličce a Karli. Obzvláště rozšířené je dnes na Poličsku - výskyt je zde dnes přibližně 10x vyšší než činí celorepublikový průměr. Jedná se zde pravděpodobně o potomky rychtáře Lorence z Oldříše. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 3 679 osob. Četná je i podoba Lorenz.

Objednat rodokmen rodu Lorenců ze Svitavska.


Lopour        ale také Lopaur a Lopauer. Příjmení vzniklo v obci Kamenec na Poličsku, kam předci rodu přišli z Hradce nad Svitavou. Rod se z Kamence brzy rozšířil do okolí – ještě na konci 17.století do Borové, v 18.století pak do Oldříše, do Pusté Rybné a na Damašek, do Širokého Dolu, do Betléma, do Telecího, do Sádku a následně i do Svaté Kateřiny. Z Poličska se rozšířil na Hlinecko, Svratecko a dále. Již v roce 1829 se jednalo o druhý nejpočetnější rod na Poličsku (přes 1,7% všech obyvatel). V roce 2012 čítal rod dohromady 306 osob, přičemž převládala varianta Lopour (212 osob) před Lopaur (75 osob) a Lopauerová (19 osob). V současné době je procentuálně i početně nejvíce rod zastoupen právě na Poličsku (každý 45.).

Objednat rodokmen rodu Lopour/Lopaur/Lopauer.


Marel         Příjmení je odvozeno od nářečního slovesa marat = špinit. Maral byl tedy zřejmě špinavý člověk. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 230 osob. Příjmení Marel ze Širokého Dolu zcela vymizelo.

Makovský   Příjmení Makovský je odvozeno od názvu obce Makov. Jen v české republice je však 5 obcí či místních částí tohoto jména. Makov však můžeme najít též na Slovensku, v Polsku. Přijmení Makovský tak můžeme najít nejen u nás a na Slovensku s několika místy původu, ale ve tvaru Makowski i v Polsku a Makowskij na území bývalého Sovětského svazu. O několika místech původu v Čechách nás přesvědčuje i přehled příjmení Makovský/Makovská v Berní rule z poloviny 17. století, kdy jej můžeme najít v Rakovicích u Mírovic, v Sušici, Libochovicích, Borové u Poličky, v Meziříčí u Tabora, v Žihli u Jesenice a Makově u Klatov.

Nás bude nejvíce zajímat lokalita Makova u Litomyšle patřící tehdy k městskému panství Polička. V samotné Makově se vyvinulo nejprve příjmí Makůvka. Syn Jíry Krčmáře Jan pobýval patrně nějaký čas mimo obec a začalo se mu říkat Makůvka. S touto podobou příjmí se můžeme v Makově setkat ještě v 18.století. I zde však postupně přešlo do podoby Makovský a tak se s podobou Makůvka dnes již nesetkáme.

Ještě více zajímavý je však rod Makovských z Borové též na městkém panství Polička. Rod zde počíná Pavlem narozeným asi v roce 1587 nepochybně v Makově. Z kterého rodu však pocházel, nevíme. Na počátku 17.století se oženil s o dva roky mladší Kateřinou dcerou Jiříka Šafáře z Borové. Ve čtvrtek po sv. Lidmile 1631 ujal se gruntu tchána Jiříka Šafáře v Borové za 200 kop grošů. Syn Pavla Jan Makovský se pak stal v Borové konšelem. Neznáme příjmení jeho manželky Alžběty, ale je možné, že byla rodem Michalů či Michálková. Jejich první syn Kašpar je zapsán v matrikách jako Michálek. Jako Michálek jsou občas v matrikách uváděni i další z Kašparových sourozenců – Matěj, Jan a Jiří. V 18.století však můžeme potomky rodu najít již opět s příjmím Makovský. Z Borové se následně Makovští rozšířili do okolí – Poličky, Pusté Rybné, Svaté Kateřiny, Kobylí, Březin, Ždánic a jinam. Ze Ždánické větve pocházel např. Vincenc Makovský (3.6.1900 Nové Město na Moravě – 28.12.1966 Brno), akademický sochař, malíř, designér, profesor brněnské techniky a profesor Akademie výtvarných umění v Praze a účastník protinacistického odboje jako člen Národně revolučního výboru inteligence.

Makovští patřili také mezi částé emigranty do Ameriky. Asi nejstarším známým emigrantem do Ameriky z Poličska byl Václav Makovský, truhlář, syn Jana Makovského z Borové č. 71, který se vystěhoval krátce po tolerančním patentu s 80 zlatými v kapse, jež představovaly jeho podíl na rodném statku. Někteří z Makovských se vystěhovali do Minnesoty do okolí města St.Paul.

Objednat rodokmen Makovských.

Mastný        Příjmí Mastný či Mastnej se v Berní rule vyskytuje na mnoha místech v zemi. To svědčí hned o několika místech vzniku tohoto příjmí odvozeného od přídavného jména mastný, možné příjmí pro řezníka, tj. městského původu. V polovině 17.století jej můžeme najít v Humpolci, ale také v Hlinsku, kde je uváděn k roku 1651 jako barvíř 48letý Mastný Jakub s rodinou. Mezi dětmi však není žádný mužský potomek a pokud, je mladší 12 let, tzn. narozen po roce 1640. Ve farnosti Sebranice u Poličky se Mastní objevují k roku 1685, kdy je zde uváděn nově narozený Jan, syn Jiříka Mastného. K dubnu 2004 nosilo příjmení Mastný-á v ČR 767 osob.

Mlynář        Příjmení Mlynář je odvozeno od mlynářského řemesla. Historie mlynářství sahá do počátků zemědělské výroby a lze jej najít již na malbách starého Egypta. Mlynářství se zabývá zpracováním obylného zrní pro jeho snadnější přípravu k jídlu. Zrna obilí se olupují a obrušují v kroupy, krupky a jáhly, nejčastěji se však drtí a roztírají na mouku. V nejstarších dobách byla zrna roztloukána, nebo drcena a roztírána mezi dvěma kameny. Takto připravená směs se pak dále prosévala. Kameny (žernovy) byly nejprve malých rozměrů a pohybovaly se rukama. Spodní díl byl nehybný, druhý se na něm vrtěl nebo otáčel do kola. Již z doby římské jsou také známy mlýny hnané kolem na spodní vodu. Křížové výpravy seznámily Evropu na poč.12.století s větrnými mlýny. S mlýnskými kameny spojilo se asi poč.16.století zvláští ústrojí tzv. pytlování a žejbrování na oddělení mouky a krupice od otrub. Kameny s ústrojím tvořily pak mlýnské složení. Staré české mlýny s malými pískovcovými kameny nedovedly rozemlít dobře obilí jedním projitím a proto se nasypávalo několikrát. Obilí se mlelo buď suché, nebo kropené. Co nepropadlo pytlíkem do moučnice, ale do truhly, znovu se vynášelo na koš, až se vymlela obilní běl a zbývaly jen otruby. Tak se získala nejprve nejbělejší mouka zvaná „vejražek“ a postupně byla mouka temnější a temnější. Větší změny v mlynářské technologii začaly se dít až v 19. století.
Už samotný původ příjmení Mlynář naznačuje, že nebude mít pouze jedno místo vzniku. Přesto, překvapivě, je dnes nejrozšířenější právě na Poličsku a v okolí Žamberka. Z celkového počtu cca 780 nositelů tohoto příjmení je jich 78 v Praze (v poměru k počtu obyvatel však nečetné), 61 na Poličsku a 60 na Žambersku. Obecně se zdá být doménou východních Čech.
Na Poličsku stály mlýny zejména na Černém potoce. Mlýny byly i v Poličce na Bílém potoce. Dostatek vodní síly skýtal Bílý potok zejména po spojení s Černým potokem v Sádku. Zdrojem vodní síly však byla i Svratka v Telecím.
V samotné Borové stávaly 3 mlýny. Příjmí Mlynář se zde objevuje již na počátku 17.století, nejisto však, zda-li se jedná již o příjmí trvalé. V Berní rule z roku 1654 jsou uvedení dva mlynáři – Ondřej Šindlar, který držel mlýn o 1 kole a Martin Petrák držíci mlýn o 2 kolech. Mimo ně je zde uveden ještě sedlák Šimon Mlynář. V o 3 roky mladším seznamu poddaných podle víry je zapsán patrně jako Šimon Hlaváček, konšel s manželkou Kateřinou. Jako Mlynářovi je můžeme najít i v matričních knihách farního úřadu v Poličce. Zdá se tedy, že ač nepochybně původem z mlynářského prostředí, již od 17.století se Mlynářovi v Borové mlynářskému řemeslu nevěnovali. Až do 19.století bylo příjmí psané jako Mlinář s měkkým „i“.
Na počátku 19.století můžeme v Borové najít tři rodiny Mlynářových – evangelické sedláka Jana v čp.80.(dnes č.18.) a chalupníka Václava v čp.18. (dnes 51.), a katolickou rodinu kováře a chalupníka Jakuba v čp.43.(dnes č.162.).

Objednat rodokmen Mlynářů z Poličska.

Pavliš          Příjmení odvozeno od jména Pavel – děti Pavla, Pavlišovo. Patři k nejstarším příjmím na Poličsku. Zakladatelem rodu je pravděpodobně Pavel Pavlišů nar.r.1613 v Telecím. K roku 1829 se toto příjmení vyskytovalo v Kamenci, Sádku a Telecím. Zdá se, že Pavlišové se odtud rozšířili do širokého okolí - do Lubné, Sebranic a údolí Desinky. K dubnu 2004 toto příjmení nosilo v ČR 1 136 osob.

Petras          Příjmí vzniklo ve vsi Újezdec u Litomyšle. V polovině 16.století zde držel dědičně grunt jako poddaný poličský Kuba Saudek. Spolu s manželkou Annou měl nejméně 7 dětí. Když v roce 1586 zemřel, ujal se gruntu patrně nejstarší syn Petras. Dlouho svého otce však nepřežil a zemřel v roce 1592. Tehdy se také poprvé v zápisech objevuje Petras jako příjmení - vdově po Petrasovi se říkalo Salomena Petraska. Petras měl se Saloménou nejméně 6 dětí, z toho 2 dcery a 4 syny. Obě dcery se provdaly a obdobně tomu bylo i u Petrasových synů. Grunt po něm převzal druhý nejstarší potomek syn Jan. Jeho bratr Ondřej se oženil do Makova. Tito dva bratři pravděpodobně pro nějaký typický fyziologický vzhled používali dále příjmí Škráně respektive Škraňka. V gruntovních zápisech se pak setkáváme jak se Šimonem, tak s Viktorinem - tomu propadl jeho dědický díl na otcovském gruntu obci Poličské za to, že smylnil. Šimon a Viktorín jsou tak pravděpodobně předky všech současných Petrasů. V roce 2012 nosilo toto příjmení v ČR 102 osob. Členy rodu můžeme najít i mezi emigranty do Ameriky a možná i do Ruska a Slavonie. Příjmení má mezinárodní přesah a vzniklo pravděpodobně nejen v Čechách, ale např. i v Řecku. Vyskytuje se i na Slovensku a Maďarsku. Odvozeno je od křestního jména.

Podskalský  Původ příjmení související s obydlím pod skalou není těžké odhalit. Jako takové má i několik míst svého vzniku. Jedním z nich je i obec Hředle na Podbrdsku, kde příjmení vzniklo pravděpodobně od úkrytu pod skálou v době Třicetileté války. Z Hředle se pak Podskalští rozšířili i do okolí - Bzové, Bavoryně, Knížkovic, apod. Blízce příbuzným jsou Podskalským z Podbrdska Skalkovi.

Objednat rodokmen rodu Podskalských z Podbrdska.


Pohorský      Příjmí vzniklo ve vsi Pohora, dnes části obce Sebranice. Zakladatel rodu byl držitelem svobodné rychty na Pohoře a proto se mu také říkalo rychtář Pohorský. Rod držel zdejší svobodnou rychtu v dědičné linii patrně již od roku 1455 - viz. zachovaný hamfešt rychtáře Pohorského opsaný po roce 1620. Tehdy rychtu koupil Václav řečený Tábor z Lezníka. Příjmí Pohorským zůstalo v rodě i poté, co v polovině 17.století o rychtářství na Pohoře přišli. Nelze vyloučit, že příjmí vzniklo i na jiných místech, dodnes je však nejvíce rozšířené právě na Litomyšlsku. V roce 2013 toto příjmení nosilo 385 osob, z toho 83 v okolí Litomyšle.

Popelka        Příjmí má několik možností výkladu- osoba umouněná popelem, kus plátna vyběleného popelem nebo podpopelený chléb. Příjmí vzniklo nepochybně na několika místech současně. Dnes je rozšířené v podstatě po celé ČR a nosí jej okolo 3770 osob. Největší výskyt je na Uherskobrodsku, v okolí Konic na Moravě a v okolí Poličky. Lze se domnívat, že na Poličsku je místem původu příjmí Oldříš. V polovině 17. století můžeme příjmí Popelka najít v Oldříši (Jan) a Širokém Dole (Jakub). Jakub v Širokém Dole je psán také jako Suchý. V průběhu následujících století se Popelkovi hojně rozšířili nejen v obou obcích, ale i do okolí.

Objednat rodokmen rodu Popelků z Poličska.

Požár          Příjmení vzniklo na Velkomeziříčsku. Již v roce 1522 se připomíná v Pohořílkách prodej poloviny svobodného dvora Šimonem Požárem Ondřeji z Radslavic. V polovině 17. století můžeme najít Požárovi v Rozích, kde se rod zejména v 19. století hojně rozšířil.

Objednat rodokmen rodu Požárů z Rohů.


Pulkrábek    Příjmení je odvozeno od úřednické pozice - purkrabího. Tak se nazýval za staršího období nejvyšší úředník na panství. Později v 16.století se jednalo o označení nižších úředníků, zatímco vrchní správce panství se nazýval prostě úředníkem, častěji však hejtmanem nebo regentem a později vrchním. Pod úředníky panství pak byla již vesnická samospráva pod vedením rychtáře a konšelů. Označení purkrábek tak mohlo být odvozeno od dnešního slova smyslu úředníčka - sedláka, případně konšela, který byl svým chováním či vzezřením podobný purkrabímu. Dnes se odvozená příjmení od purkrábka objevují ve tvarech Purkrábek (Strakonicko), Pulkrábek a Půlkrábek (Litomyšlsko) a okrajově Pulkrabek (Praha, Brno). Je jisté, že jedním z míst vzniku tohoto příjmí je i Litomyšlsko, kde můžeme Matěje Purkrábka najít již v urbáři z roku 1548 v Dolním Újezdě ve stádu Přibinském.

Říha            Příjmení Říha je odvozeno od křestního jména otce - Řehoře. Dnes je hojně rozšířeno po celé zemi a má hned několik desítek míst svého vzniku. Již v polovině 17. století se můžeme jen v Čechách (tj. bez Moravy) setkat s jeho 128 nositeli. Zajímavostí může být, že na Svitavsku má příjmení společného mužského předka i s příjmením Bačovský a Báča. Zakladatelem rodu byl Říha Bačovský. Část jeho potomků dnes nese příjmení Říha, část Bačovský a část Báča (zkrácená verze od Bačovský).

Skalka        Příjmení odvozené od přírodního útvaru má u nás několik míst svého vzniku. Jedním z nich je i obec Hředle na Podbrdsku, kde příjmení vzniklo zkrácením z příjmení Podskalský.

Objednat rodokmen rodu Skalka z Podbrdska.


Spousta      Rod Spoustů byl slavným a starým rodem řezníků v Křižanově. Z Křižanova však zcela vymizel.

Objednat rodokmen rodu Spoustů z Křižanova.

Stodola        Původ příjmí není těžké odvodit a je vesnického původu. V polovině 17.století můžeme příjmí najít v okolí Mladé Boleslavi, Rychnova nad Kněžnou, Police nad Metují, Vysokého Mýta, Brandýsu nad Labem, Písku, Úpice, Horšovského Týna, Opočna, Poličky, ale i v Praze. Z územního rozsahu lze odvodit, že se příjmí vyvinulo nezávisle na sobě na několika místech.

Na Poličsku se příjmí Stodola objevuje již v roce 1597 v Poličce. V kontribučním seznamu je tehdy uveden železník Jiří Stodola s výší kontribuce 20 míšeňských grošů. Jednalo se o poměrně vysokou kontribuční dávku, která se vybírala 2x ročně na sv.Jiří a na sv.Havla. Stopa Stodolových v Poličce se však ztrácí během Třicetileté války. Zakladatelem rodu Stodolů na Poličsku je Martin Hanušů jinak Stodola narozený v roce 1621 v Borové. Borová tehdy patřila k městskému panství Polička. Poprvé se jeho příjmí jako Stodola objevuje v roce 1651. Tehdy se ujímá gruntu svého otce Jana Hanuše v Borové a ve stejném roce je také zaznamenán jako soused Stodola v Soupise poddaných podle víry s manželkou Alžbětou *1627 rozenou Ambrožovou z Oldříše. Z Borové se rod rozšířil široce do okolí a tak je dnes Poličsko místem s největší koncentrací tohoto příjmení v České republice.

Objednat rodokmen rodu Stodolů z Poličska.

Střítežský    Příjmení Střítežský vzniklo v obci Střítež, dnes části města Poličky. Za dávných dob však bývala Střítež součástí zámeckého panství Litomyšl. V 16.století zde žil Bartoš Mřeň, který se přiženil na rychtu ve Stříteži a začalo se mu říkat Bartoš, rychtář Střítežský. Po něm nesli příjmí Střítežský i jeho potomci. V zápisech jej nalézáme přepisované porůznu foneticky a díky tomu dnes můžeme najít varianty příjmí Střítežský i jako Stříteský (Litomyšlsko), Střítecký (Kavriánov a okolí), ale také Střítezský (Valašské Meziříčí – zde však bude původem od Stříteže nad Bečvou), Střítězský (České Budějovice, ValMez) a Stříteřský (Bystříce nad Pernštýnem). Původní varianta Střítežský se udržela zejména v místě jeho vzniku na Poličsku.

Objednat rodokmen rodu Střítežských z Poličska/Litomyšlska.

Sýkora         též Sejkora. Týž člověk je v zápisech psán někdy jako Sýkora, podruhé jako Sejkora. Příjmení vzniklo z názvu ptáka. Byla to přezdívka člověku pohyblivému, pestře oblečenému. Jedná se o příjmení, které patří v ČR mezi 50 nejčastějších. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 12 210 osob. Podobu Sejkora-ová pak 1 207 osob.
Na Litomyšlsku pochází rod z předměstí Litomyšle Záhradí, odkud se rozšířil do okolí. Pravděpodobně také z Litomyšlska se od roku 1659 objevují Sýkorovi i na Poličsku.

Objednat rodokmen rodu Sýkorů/Sejkorů ze Svitavska.

Šimek           Příjmí Šimek vzniklo odvození od křestního jména otce - Šimona. V ČR existuje hned několik míst jeho vzniku. Jedním z nich je i Široký Důl na Svitavsku, kde příjmení vzniklo v druhé polovině 17. století po Šimonu Andrlů. Zatímco po několika generacích převážilo v samotném Širokém Dole zpět příjmí Andrle, u větve rodu v Lubné zůstalo příjmení Šimek. Z Lubné se pak rozšířilo i do okolí.

Objednat rodokmen rodu Šimků z Poličska.

Škraňka       Příjmí Škraňka vzniklo ve vsi Újezdec nedaleko Litomyšle. V roce 2012 nosilo v České republice příjmení Škraňka 146 osob a blíže nezjištěný počet osob v USA, Slovensku, Velké Británii a snad i jinde.

Objednat rodokmen rodu Škraňků.

Šmahel         Příjmí Šmahel se poprvé vyskytuje roku 1572 v Hlinsku. Jednalo se o rod mlynářský, který se z panských nájemných mlýnů na panství Rychmburg rozšířil záhy na statek Krucemburk, panství Polná, panství Nasavrky a dálší. Dodnes je však nejrozšířenější v okolí Hlinska, místa zrodu rodu.

Objednat rodokmen rodu Šmahelů.

Štefl             Příjmení odvozeno od jména Štefan – děti Štefana, Štefla, Štefl. Příjmí vzniklo na několika místech současně. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 1761 osob, v roce 2013 pak 1750 osob, tj. o něco méně. Jedno z míst jeho vzniku je i okolí Ústí nad Orlicí, odkud se pravděpodobně Šteflovi dostali již v 17. století na Litomyšlsko.

Objednat rodokmen rodu Šteflů z Litomyšlska.

Štrobl           Sklářský rod Štroblů z Horácka a Posázaví PDF, 1,3Mb.

Tichý           Hojně rozšířené příjmí již v 17. století.Dnes jej v ČR nosí bezmála 12 tis.osob. Odvození původu příjmí od přídavného jména je poměrně prosté - Tichý byl člověk tichý, nijak hlučně se neprojevující.

V Lubné můžeme Tiché najít již v 17. století. Z matričních záznamů zde jako nejstarší předky nacházíme Marka a Dorotu Tichých. V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 se však tato jména nevyskytují. V oblasti můžeme najít Tiché ve Stříteži (sedlák Jan), v Telecím (zahradník Jiří), v Předměstí Litomyšle (tkadlec Jiřík), v Korouhvi (sedlák Jiřík), v Říkovicích u Litomyšle (zahradník Stanislav) a v Poličce (soused Václav). Tiší na Dolním Předměstí Litomyšle jsou také nejstarším historickým záznamem, který v oblasti známe. Jméno Tichého Václava je v matričním záznamu uváděno již k roku 1622. Z matričních záznamů v průběhu 30ti leté války můžeme také vysledovat další místa výskytu Tichých - Lány u Litomyšle (1631), Benátky (1636), Trstěnice (1651). Z výše uvedeného je patrné, že i v tak malé oblasti, kterou zmiňujeme, se patrně příjmí rozvinulo hned v několika obcích.

Telecký        Příjmení Telecký má nejméně dvě místa svého vzniku. Na jedné straně vzniklo na jižní Moravě od Telče a na straně druhé od obce Telecí na bývalém městském panství Polička.

Objednat rodokmen rodu Teleckých původem z Poličska.

Troják           S příjmím Troják se setkáváme v polovině 17. století v Makově na městském panství Polička. 11.1.1650 si Václav Troják z Makova vzal za manželku Kateřinu Válkovou z Kamence. V roce 1651 jsou v SPPV uváděni ještě v Makově. Václav je zde uveden jako soused. V berní rule z roku 1654 je však již chalupníkem v Oldříši, kde se jim od roku 1657 narodilo 6 dětí. Na panství Polička se toto příjmí následně rozšířilo a tak v 1.pol.19. století je zde můžeme najít nejen v Oldříši, ale i v Borové a Starém Kamenci. Příjmí však nemá v Čechách pouze jednoho předka a vyvinulo se pravděpodobně na několika místech současně. V polovině 17. století jej můžeme najít též na panství Březnice a Votice. Nejrozšířenější je dnes však na jihu Čech. Přední český amatérský genealog Karel Kysilka považuje příjmí Troják za nejasného původu.

Tměj           ale také Tmej. Zdá se, že příjmení je odvozeno od tvaru slova tma. Mohlo by se tak jednat o zkráceninu z přezdívky Temnej či Teměj – Tměj a tedy i příjmení českého původu. Podle pravidel českého pravopisu je 3. tvar množného čísla od tmět se tmějí se. Na Litomyšlsku se prvně objevuje v roce 1598, kdy Vávra Tmiej koupil grunt od Jana Kalivody na Pohoře, dnešní části Sebranic mezi Poličkou a Litomyšlí. Odsud se také dále rozšířilo do okolí. V roce 2014 nosilo příjmí Tměj/Tmějová a Tmej/Tmejová 378 osob.

Objednat rodokmen rodu Tměj.

Veselík        V Berní rule z roku 1654 můžeme příjmí Veselík najít celkem 8x krajově rozdělených do tří oblastí, kde se příjmí vyvinulo patrně nezávisle na sobě – a to v okolí Klatov (Střítež, Běšiny, Kbel), Tábora (Prudice) a Litomyšle (Vidlatá Seč, Desná). Dnes příjmení Veselík-Veselíková užívá přibližně 290 osob.

Objednat rodokmen rodu Veselíku původem z Litomyšska.

Víšek           Příjmení vzniklo pravděpodobně na více místech na jednou. Jedním z míst jeho vzniku je i Makov u Litomyšle, kde potomci Viktorína Kováře používali příjmí Víšek jako hovorové označení křestního jména otce Viktorína.

Vodstrčil     Příjmení se vyvinulo v Dolním Újezdě, kde je poprvé zmiňováno v roce 1591. V samotném Dolním Újezdě však příjmí vymizelo v průběhu Třicetileté války. Z Dolního Újezda se však přeneslo roku 1623 do Makova a zaznamenalo zde výrazný růst. V druhé polovině 17.století drželi Vodstrčilovi v Makově a Újezdci 3 velké grunty a je téměř nepochybné, že současní Vodstrčilovi jsou jejich potomci. V roce 2012 bylo možné v ČR najít na 91 osob s tvarem příjmení Vodstrčil/Vodstrčilová a 141 osob s tvarem příjmení Vostrčil/Vostrčilová. Vodstrčilovi můžeme najít i mezi emigranti do Ameriky (zde psáni jako Wodstrchill).

Zavoral       Zdá se, že stejně jako Zdvořilí, mají i všichni současní Zavoralové (nikoliv Zaoralové!) v Čechách jen jednoho společného předka. Nejstarší doložený člen rodu Zavoralů se narodil kolem roku 1591 v Lubné. Příjmí vzniklo od slovesa orat. V minulosti se pole oralo několikrát po sobě. První orání po setbě se nazývalo podorání. Následovalo druhé orání odurování, pšírování, mísení, třetí se nazývalo čtveřiti, čtvrté pak zaorati - orat k setí nebo orbou setbu zakrýt a pravděpodobně i od tohoto čtvrtého orání či od dokončení orání bylo odvozeno příjmí Zavoral. Zavoraly dnes můžeme najít také v USA, Polsku, Slovensku, Chorvatsku, Německu a Rakousku. K dubnu 2004 jej v ČR nosilo 572 osob. V Širokém Dole bydleli v roce 2005 Zavoralovi v čp.28. a 30.
Více o rodu Zavoralů se lze dozvědět na stránkách www.zavoral-genealogy.com.

Zeman           Příjmí Zeman je dnes hojně rozšířené a svého vrcholu dosáhlo v roce zvolením Miloše Zemana prvním přímo voleným prezidentem ČR. V témže roce nosilo příjmení Zeman Zemanová 17 856 osob a bylo tak 45. nejrozšířenějším u nás. Příjmí se vyvinulo z označení nižšího šlechtice, později svobodného držitele statku zapsaného v zemských deskách. Ještě ve 14.století bylo označení zeman, podobně jako vladyka, označením šlechty jako celku. Později se však význam posunul úžeji k nižšímu šlechtici, který sídli na venkovském dvoře a živí se zemědělstvím. Postupným ovládáním svobodných dvorců panským stavem docházelo i k úpadku zemanů. Označení zeman ztratilo postupně formální právní význam. Přetrvalo však v běžném jazyce až do dnešních dob.

Stejně tak jako u ostatních široce rozšířených příjmení dnes, nemají ani potomci Zemana jednoho společného předka, ale hned několik. Na Litomyšlsku se např. příjmí vyvinulo v dnešní Desné, kde býval svobodný statek přiřazený však k Hornímu Újezdu a zámeckému panství Litomyšl. Jana Zemana zde lze najít již v urbáři z roku 1548 ve stádu cikovském. Zemanovi drželi zdejší svobodný statek až do roku 1660, kdy byl prodán, tehdy jako svobodná rychta, urozenému rytíři Baltazaru Schlingerovi z Mlgastu. Dodnes nosí na Litomyšlsku toto příjmení 64 osob.

Zerzán           V polovině 17. století můžeme toto příjmí najít v podobě Zerzan v Častrově u Kamenice nad Lipou, v podobě Zerzáň v Říkovicích na Litomyšlsku a v podobě Zerzáně v Třemošné taktéž na Litomyšlsku. Lze se domnívat, že poslední dvě jmenovaná místa jsou příbuzensky spojitá. Obě ležela na území panství Litomyšl, vzdálena od sebe vzdušnou čarou 10 km. Dnes se toto příjmení objevuje ve variantách Zerzán, Zerzan a Zerzáň a je dodnes nejrozšířenější v okolí Vysokého Mýta a Litomyšle, tj. míst jeho vzniku. Četné je však i na jižní Moravě v okolí Uherského Hradiště a Ivančic. Nelze vyloučit, že příjmení vzniklo nezávisle i zde. Český resp. moravský původ budou mít nepochybně i dnešní nositelé příjmení Zerzan ve Vídni, v USA a v Rusku – oblíbených destinací naší emigrace v 19.století. Původ příjmí bude pravděpodobně odvozen od tělesných vlastností – barvy vlasů Zrzavý – Zrzán – Zerzán. Někteří badatelé považují zrzavost za genový pozůstatek Keltů.

Objednat rodokmen rodu Zerzánů původem z Litomyšska.

Zopf            Sklářský a později lesnický rod Zopfů v Čechách a v Moravě. PDF, 3,5Mb.

Zrůst           Příjmení Zrůst patří k původním českým příjmím s významem urostlý. Pochází z oblasti západně od Poličky. V Berní rule z roku 1654 toto příjmení můžeme najít v obcích Lezník, Voletice, Luže, Telecí a Krouna. Je možné, že původem je rod z prvně jmenované obce, neboť zde můžeme již v roce 1548 najít sedláka Jíru Zrůsta.

Žďára          Příjmení vzniklo v Dolním Újezdu na litomyšlsku, kde je dnes i nejvíce rozšířeno, podle místní části Žďár a v obci Tatce na Kolínsku, kde však vzniklo zkrácením z příjmení Žďárský na přelomu 18. a 19. století. Nejstarší záznam s příjmím Žďára můžeme v Dolním Újezdě najít již k roku 1546. Z Dolního Újezda se pak rod začal šířit do vzdáleného i blízkého okolí.

Objednat rodokmen rodu Žďárů.