Široký Důl za Světové války

28.6.1914 byl spáchán v Sarajevu atentát na následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este. 26.7.1914 vyhlásil císař částečnou mobilizaci. Do 24 hodin se měli všichni 37letí a mladší a 39 letí dostavit ke svému doplňovacímu velitelství. Odvod se tak týkal ročníků 1875, 1877 až 1893.28.7.1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. V prvních dnech srpna vstoupily do války Německo, Rusko, Velká Británie, Francie a další evropské země. 17.8.1914 vpadli Rusové do Východního Pruska. Koncem srpna byla v Rakousku-Uhersku vyhlášena všeobecná mobilizace. 3.9.1914 porazila Ruská vojska u Lvova rakouská vojska a začal ústup Rakousko-Uherské armády. Rakousko-Uherské armáda reagovala na podzim 1914 zavedením mimořádných odvodů (tzv. domobranecké prohlídky), jež se během války týkaly veškerého mužského obyvatelstva, celkem 36 ročníků z let 1865 až 1900. Zároveň s mobilizací byly prováděny rekvizice koňských potahů a povozů, v říjnu 1914 došlo k prvním rekvizicím potravin. Zrekvírovány byly i zvony z kostela. Překotný růst cen životních potřeb se snažila vláda aspoň pozastavit zavedením maximálních cen již v prosinci 1914 a postupným zaváděním dalších prvků válečného hospodářství. Následovaly 4 roky strádání a válečného utrpení spojená s rekvírováním vypěstované produkce.

Celkem bylo ze Širokého Dolu odvedeno asi 122 mužů. Z politického okresu Polička, Litomyšl, Lanškroun, Žamberk, Vysoké Mýto a Pardubice byli muži odváděni do posádkového města Vysoké Mýto. První kasárny zde byly postaveny v letech 1830-4. Zde byly dislokovány tyto útvary:

98. pěší pluk, velitel Oberst Carl Alscher, II. a III. prápor (Josefov), I. prápor (Perzagno), IV. prápor (Vysoké Mýto)
30. domobranecký pěší pluk (k. k. Landsturm Infanterieregiment Nr. 30)
2. zeměbranecký hulánský pluk (k. k. Landwehr Ulanenregiment Nr. 2)

Průběh mobilizace 26.7.1914 byl hektický. Vojenská správa ve Vysokém Mýtě očekávala v první vlně mobilizace nejméně 8 000 mužů, 220 důstojníků a 630 koní. Za 24h však dorazilo téměř dvakrát tolik mužů. Na takový nápor nebyla připravena ani vojenská správa, ani město. Mnozí z odvedenců se museli až po 4 dny živit sami a zůstali zcela bez ubytování. Nebyla ještě provedena ani registrace odvedenců z částečné mobilizace a byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Ve Vysokém Mýtě se tak nacházelo na 50 000 mužů. Situace ve městě se začala zlepšovat až s odjezdem prvních jednotek na frontu.

7.8.1914 odjel na ruskou frontu 30.zeměbranecký pluk pod vedením plukovníka Rudolfa Kasala a 98. pěší pluk pod velením plukovníka Karla Alschera. Počátkem srpna odjel do Haliče i 2. zeměbranecký hulánský pluk. V průběhy války však byly jednotky posílány na různá bojiště, zejména pak do Itálie.

Již od počátku války bojoval např. I. prapor 98.p.pl. na srbské frontě na černohorských hranicích, V červenci 1915 byl pak přesunut na italskou frontu, kde tvořil zálohu. Ke konci roku 1915 byl přesunut zpět na balkán do bojů s černohorskou armádou. Když ta pak v lednu 1916 kapitulovala, účastnil se prapor postupu na Albánii. Na přelomu let 1916/1917 bojoval prapor u Jaderského moře při ústupu z Albánie. Při kapitulaci byl pak na hranici monarchie.

Zbylé tři prapory (II., III. a IV.) 98.p.pl. bojovaly od srpna 1914 na ruské frontě ve východní Haliči ve směru na Lublin a Chelm. 8.září bojoval pluk o Lvov. Po ofenzívě ruské armády se pluk stáhl ke Krakowu a po jeho přeskupení bojovaly prapory v prosinci 1914 v Karpatech u Dukelského průsmyku. V květnu 1915 byly prapory v Gorlici. Následovalo osvobození pevnosti Přemyšl a boje u Kraśniku. V září 1915 se při bojích u Lucku dostala část pluku do ruského zajetí a zbylá část byla přesunuta do uherského Kapošváru. 10.pěší divize pak byla na jaře 1916 přesunuta na italskou frontu. Zde tvořila nejprve zálohu v oblasti Soči a pak na přelomu října a listopadu 1916 došlo i k jejímu nasazení v bitvě o Soči. 24.10.1917 se zúčastnil ofenzívy u Caporetta a posunu fronty až k řekám Tagliamento a Piava. Na Piavě bojoval i v následujícím období. Ke konci války se pak spolu s celou RU armádou stahoval k hranicím monarchie.

Jednotlivé prapory však byly buď již při odvodu, nebo i v průběhu války vysílány k doplnění i k jiným plukům. Proto můžeme odvedené muže ze Širokého Dolu najít např. i v rámci 12. a 409. domobraneckého pěšího pluku, 54. a 56.pěšího pluku a 3.zeměbraneckého pěšího pluku

Domů se již nikdy nevrátilo 21 mužů ze Širocka. 9 mužů se stalo Československými legionáři. Přehled všech odvedených je uveden zde: Seznam mužů ze Širokého Dolu povolaných k vojenské službě za I. světové války.