Široký Důl za Světové války
Po prohranné Prusko-rakouské válce roku 1866 byla v roce 1868 v monarchii zavedena všeobecná branná povinnost, která se týkala většiny mužské populace. Délka služby byla stanovena na tři roky, u námořnictva na čtyři. Potom následovalo sedm let zálohy a dva roky v takzvané zeměbraně. V roce 1912 byla pak služba zkrácena na dva roky.
Široký Důl patřil do politického okresu Polička. Společně s politickými okresy Litomyšl, Lanškroun, Žamberk, Vysoké Mýto a Pardubice byli muži odváděni do posádkového města Vysoké Mýto, kde byly první kasárny postaveny již v letech 1830-4. Zde byly dislokovány útvary:
98. pěší pluk, velitel Oberst Carl Alscher, II. a III. prápor (Josefov), I. prápor (Perzagno), IV. prápor (Vysoké Mýto)
30. zeměbranecký pěší pluk (k. k. Landsturm Infanterieregiment Nr. 30)
2. zeměbranecký hulánský pluk (k. k. Landwehr Ulanenregiment Nr. 2)
28.6.1914 byl spáchán v Sarajevu atentát na následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este. 26.7.1914 vyhlásil císař částečnou mobilizaci. Do 24 hodin se měli všichni 37letí a mladší a 39 letí dostavit ke svému doplňovacímu velitelství. Odvod se tak týkal ročníků 1875, 1877 až 1893. Průběh mobilizace 26.7.1914 byl hektický. Vojenská správa ve Vysokém Mýtě očekávala v první vlně mobilizace nejméně 8 000 mužů, 220 důstojníků a 630 koní. Za 24h však dorazilo téměř dvakrát tolik mužů. Na takový nápor nebyla připravena ani vojenská správa, ani město. Mnozí z odvedenců se museli až po 4 dny živit sami a zůstali zcela bez ubytování.
28.7.1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. V prvních dnech srpna vstoupily do války Německo, Rusko, Velká Británie, Francie a další evropské země. 17.8.1914 vpadli Rusové do Východního Pruska. Koncem srpna byla v Rakousku-Uhersku vyhlášena všeobecná mobilizace. Ve Vysokém Mýtě nebyla ještě provedena ani registrace odvedenců z částečné mobilizace a byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Ve městě se tak nacházelo na 50 000 mužů. Situace ve městě se začala zlepšovat až s odjezdem prvních jednotek na frontu.
7.8.1914 odjel na ruskou frontu 30. zeměbranecký pluk pod vedením plukovníka Rudolfa Kasala a 98. pěší pluk pod velením plukovníka Karla Alschera. Počátkem srpna odjel do Haliče i 2. zeměbranecký hulánský pluk. V průběhy války však byly jednotky posílány na různá bojiště, zejména pak do Itálie.
3.9.1914 porazila Ruská vojska u Lvova rakouská vojska a začal ústup Rakousko-Uherské armády. Rakousko-Uherské armáda reagovala na podzim 1914 zavedením mimořádných odvodů (tzv. domobranecké prohlídky), jež se během války týkaly veškerého mužského obyvatelstva, celkem 36 ročníků z let 1865 až 1900. Celkem bylo ze Širokého Dolu odvedeno asi 122 mužů. Většina z nich byla odvedena k 98. pěšímu pluku, popřípadě k 30. zeměbraneckému pluku. Jednotlivé prapory však byly buď již při odvodu, nebo i v průběhu války vysílány k doplnění i k jiným plukům. Proto můžeme odvedené muže ze Širokého Dolu najít např. i v rámci 12. a 409. domobraneckého pěšího pluku, 54. a 56.pěšího pluku a 3.zeměbraneckého pěšího pluku.
Již od počátku války bojoval např. I. prapor 98.p.pl. na srbské frontě na černohorských hranicích, V červenci 1915 byl pak přesunut na italskou frontu, kde tvořil zálohu. Ke konci roku 1915 byl přesunut zpět na balkán do bojů s černohorskou armádou. Když ta pak v lednu 1916 kapitulovala, účastnil se prapor postupu na Albánii. Na přelomu let 1916/1917 bojoval prapor u Jaderského moře při ústupu z Albánie. Při kapitulaci byl pak na hranici monarchie.
Zbylé tři prapory (II., III. a IV.) 98.p.pl. bojovaly od srpna 1914 na ruské frontě ve východní Haliči ve směru na Lublin a Chelm. 8.září bojoval pluk o Lvov. Po ofenzívě ruské armády se pluk stáhl ke Krakowu a po jeho přeskupení bojovaly prapory v prosinci 1914 v Karpatech u Dukelského průsmyku. V květnu 1915 byly prapory v Gorlici. Následovalo osvobození pevnosti Přemyšl a boje u Kraśniku. V září 1915 se při bojích u Lucku dostala část pluku do ruského zajetí a zbylá část byla přesunuta do uherského Kapošváru. 10.pěší divize pak byla na jaře 1916 přesunuta na italskou frontu. Zde tvořila nejprve zálohu v oblasti Soči a pak na přelomu října a listopadu 1916 došlo i k jejímu nasazení v bitvě o Soči. 24.10.1917 se zúčastnil ofenzívy u Caporetta a posunu fronty až k řekám Tagliamento a Piava. Na Piavě bojoval i v následujícím období. Ke konci války se pak spolu s celou RU armádou stahoval k hranicím monarchie.
V říjnu 1918 ocitla se v rozkladu italská fronta. V té době zde byl i umístěn 30. pěší pluk z Vysokého Mýta. Na podnět hraběte Károtyiho opustili italskou frontu uherské divize. 26. 10. 1918 odřekl poslušnost a opustil bojiště i český 30. pěší pluk. Tehdy byl umístěn ve vesnici Sarone, východně od střední Piavy severozápadně od města Sacile. K večeru 26. 10. dostal rozkaz k odchodu na frontu. Odepřel však poslušnost. Hlavními osnovatelé této akce byli štábní šikovatel Josef Kubišta, šikovatel Horáček a desátník Kárník. Tehdejší velitel pluku, plukovník Itz, se snažil po dobrém přivést mužstvo k poslušnosti, ale marně. Ještě po půlnoci na 27. října, dali se třicátníci na pochod k hranicím, ovšem bez důstojnictva. Jednalo se o 2 664 mužů s 28 strojními puškami, s 2 oddíly pěšího dělostřelectva, celé vozatajstvo (95 plně naložených vozů), 16 polních kuchyní a celkem 415 koní. Naložené zásoby postačovaly na 5 dní. Na místě ponechali všechny důstojníky a kolem 300 mužů německé národnosti. Pluk táhl přes Pordenone, Casarru. Následujícího dne 28. 10. 1918 dospěli do vesnice Valvasone. Když se po obědě chystali na další cestu, byli náhle překvapeni příjezdem podplukovníka Berana se 13 českými důstojníky, kteří byli vysláni divizním velitelstvím za vzbouřeným plukem, aby mužstvo přemluvili a přivedli zpět. Podplukovník Beran však smluvil se s důvěrníky pluku, převzal velení a dovedl pluk místo na frontu přes Štýrský Hradec, Vídeň do Vysokého Mýta. Dorazili sem s veškerou zbraní 16. 11. 1918 po 12 hodině. Přivítání vojska bylo slavné. Podplukovník Beran byl vyzdvižen na ramena, provolána mu sláva a na zdar, od dam i mužstva odevzdány mu kytice se slovanskými trikolórami. Hned poté 17. 11. 1918 byl podplukovník František Beran jmenován od nové československé vlády velitelem pěšího pluku č. 30.
Domů se již nikdy nevrátilo 21 mužů ze Širocka. 9 mužů se stalo Československými legionáři. Přehled všech odvedených je uveden zde: Seznam mužů ze Širokého Dolu povolaných k vojenské službě za I. světové války.