Široký Důl

Textové pole: Široký Důl v 1.vojenském mapování 1763 – 1772

    Široký Důl - lidově "Širocko," "Širokej Důl," v 17. stol. psán "Ssyroký Důl," německy "Breitenthal," latinsky "Lata Vallis" je jednou z nejstarších vesnic na Svitavsku. Krásný český název obce je odvozen od její polohy a je jediným v celé České republice. Tato ves vždy byla a je vesnicí ryze českou. Je schovaná do hlubokého údolí, 5 km severozápadně od města Poličky.

    Obec byla založena v rámci velké kolonizace 13.století krátce po roce 1269 a patřila biskupství v Litomyšli. Některé prameny ovšem mluví o existenci sídelní jednotky „in amplo valle“ již v 10.století. Když bylo r.1347 zřízeno biskupství v Litomyšli, došlo k rozdělení statků dosud klášterních mezi biskupa a klášter. Biskup obdržel vsi : Sebranice, Třemošnou, Sedlikov (Pohoru), Kaliště, Lezník, Střítež, Široký Důl, Lubnou, Oujezd, Rez aj. Po nastalých rozepřích mezi biskupem a klášterem o statky, učiněno r.1398 nové dělení. Biskupovi připadly opět jmenované vsi, Třemošná se svobodnou rychtou, Sedlíkova Hora (Pohora) a také polovina Širokého Dolu, který byl rozdělen protékajícím Jalovým potokem. Jižní část připadla k Poličce a severní zůstala k litomyšlském panství. Každá z částí měla vlastního rychtáře.

    V polovině 17. století se na straně poličského panství nacházelo 12 selských usedlostí a 6 domkářů. Na straně litomyšlské pak 5 statků, 1 chalupa a 3 domkáři. O sto let později se v Tereziánském katastru uvádí na straně poličského panství již 24 hospodářů a 6 domkářů. Na straně litomyšlské pak 11 hospodářství, 3 domkáři a 1 tkadlec.

    Robotní břemena nebyla na panstvích stejná, proto i životní podmínky obyvatel Širokého Dolu rozděleného Jalovým potokem byly rozdílné. Rozdíly měly hospodářský, rodinný i kulturní ráz. V polovině 18.století robotovalo na straně litomyšlské 5 poddaných s jednospřežním koňským potahem 3 dny v týdnu, 3 poddaní robotovali ručně také 3 dny v týdnu a 2 chalupníci robotovali jako pěší pouze o žních 14 dní na panském. Kromě toho museli poddaní odvádět úrok na penězích a to dvakrát ročně o sv.Jiří a na sv.Havla. Místo úroků peněžních byly na zámek dávány i úroky obilné zvané ospy, zejména žito a oves, dále pak drůbež, husy,slepice, vejce, med, vepřové plece, sýr, atd. Stejně jako poddaní z Pohory a Stříteže, patřilo k robotným povinnostem Širokého Dolu dovážet šindele a tisy k plotům k panské potřebě. Spolu s jediným svobodníkem ve vsi, zbaveným robotných povinností, pak odvádět desátek církvi. Svobodník Chadima z čp.70. měl svobodnictví spojeno s živností hostinskou. Nápoje musel však kupovat od vrchnosti litomyšlské.

Textové pole: Široký Důl ve 2.vojenském mapování 1810 – 1866

    Robotní povinnosti stanovené městem Polička byly jmenovitě odvozeny pouze pro Telecí, Borovou, Oldříš a Sádek. Zbývajících 10 vsí jednak platilo reluici (peněžní platba nahrazující robotu), jednak dohromady robotovali 1 085 dní s dvojspřežním koňským potahem a 4 712 dní ručně. Všechny městské vesnice ležely v horách na špatné půdě, mnoho lidí (řemeslníci, rodiny, děti, hlavně však podruzi a nemajetní) se živili předivem a nádenickou prací (totéž platilo i pro město Poličku !). Předivo i vyrobené plátno se většinou prodávalo na Moravu do Svitav, Moravské Třebové a moravským židům, kteří již předem na úhradu prodávajícím půjčovali peníze nebo sami dodávali len.

    Na panství Polička byly dvory roku 1784 rozděleny a robota nahrazena peněžní rentou. O zrušení roboty jednali roku 1781 s hrabětem Valdštejnem i sedláci na zámeckém panství Litomyšl. K dohodě však nedošlo a sedláci se začali bouřit. Mezi hlavní nespokojence patřil i sedlák Pavel Andrle ze Širokého Dolu 67. Spolu s dalšími dvěma sedláky dostal 25 ran karabáčem a to odradilo mnohé další. Na zámeckém panství Litomyšl se tak robotovalo až do zrušení poddanství roku 1848.

    13. 10. 1781 vydal Josef II. Toleranční patent, kterým povolil luteránské, kalvínské a pravoslavné náboženství, avšak jen jako soukromá vyznání s mnoha omezeními. Výsadní postavení katolické církve nebylo vydáním patentu dotčeno. V Širokém Dole se přihlásilo k evangelickému vyznání 33 rodin z 38 na straně Poličky a 7 rodin z 33 na straně Litomyšle. V roce 1783 se připojili ke helvétskému sboru v Borové. Více o evangelících v Širokém Dole zde.

    V době napoleonských válek bylo v Poličce i okolních vesnicích ubytováno vojsko a ani Široký Důl nezůstal výjimkou. Spolu s velkou drahotou a hladem se objevily i nemocí, především rychle se šířící cholera, jíž podlehlo mnoho obyvatel. Tuto epidemii přivleklo roku 1809 francouzské vojsko, které táhlo přes Poličku. Celkem prošlo krajem 36 000 pěších a 10 000 jezdců.

    K roku 1797 je uváděno 78 domů s 427 obyvateli. V katastrální mapě z roku 1839 a v přiloženém seznamu se uvádí celkem 96 domů (o dva více než v roce 1829). V roce 1829 žilo v obci 625 obyvatel, v roce 1850 ve 104 domech 648 obyvatel. Až do roku 1890 zaznamenávala obec populační růst. Tehdy dosáhl maxima (660 osob ve 105 domech), ale od tohoto roku již počet obyvatel klesal (dnes má okolo 370 osob). Hlavní příčinou bylo vystěhovalectví, jednak dále do kraje, jednak do ciziny, zvláště pak do Ameriky. Na přelomu 19. a 20. století, konkrétně při sčítání lidu v roce 1900, bylo v obci již o něco méně obyvatel než při sčítání v roce 1890 - 585, z toho 287 mužů a 298 žen (430 katolíků, 152 evangelíků a 3 israelité). Všichni české národnosti.

Široký Důl kostel sv.Jana Křtitele - 30.8.2004

základy stavby pocházejí z první poloviny 14. století, jako farní je uváděn již v roce 1350, dnes filiální

    V roce 1866 přišla válka s Pruskem. Po porážce rakouského vojska 3.7.1866 u Hradce Králové se záhy objevila pruská armáda mezi Poličkou a Sebranicemi. Vznikla panika a lidé s nejnutnějšími zásobami utíkali ze svých domovů. Po návratu zpět našli někteří své domy zcela zničené a vydrancované. Ze starých zápisů se dovídáme, že pod rozložitou třešní, která byla na rozhraní zahrad sousedů Jirušových a Rompotlových na Kopci, poobědval pruský generál.

    Pramenem výživy obyvatelstva bylo polní hospodářství a tkaní hrubých látek. Mimo to byl také veden obchod se lnem. V druhé polovině 19.století však bylo již tradiční tkalcovství v úpadku vlivem dovozu bavlny. Nedaleká Polička zůstávala stranou vytvářející se sítě železnic, kolem níž se šířil textilní tovární průmysl; proto se čilejší jedinci snažili získat pro Poličku napojení na hlavní trať, která od 40. let 19. století spojovala Prahu s Brnem a Vídní. Trvalo ale ještě téměř 30 let, než se podařilo Poličku spojit železnicí se Svitavami a záhy pak i se Skutčí. I to bylo důvodem, proč zdejší průmysl byl až do konce 19. století nepatrný. Roku 1884 zřízená Řemeslnická beseda v Poličce si nedala za úkol expanzi, ale toliko obranu práv a zájmů tradičních řemesel proti vpádu továren prostřednictvím celé armády faktorů, kteří zadávali práci domáckým tkalcům na poličských předměstích i v okolních vesnicích. Pro potřeby těchto faktorů ovšem postačovalo tradičním způsobem vyráběné hrubé plátno. I po vybudování železnice ze Svitav do Poličky, se očekávaný a zároveň obávaný vpád německého kapitálu nekonal. Polička a její okolí tedy i ve 20. století v porovnání s průmyslovou východní částí okresu při hlavní železnici zůstala v podstatě zaostalou řemeslnicko-rolnickou oblastí.

    O těžkém životě ve zdejším hornatém kraji se dozvídáme i ze školní kroniky Širokého Dolu. Rodiče posílali děti do školy nepravidelně a mnoho dětí hladovělo. "Chudé školní dětí byly od 3. ledna do 31. března 1905 podělovány k obědu chlebem. K uhrazení nákladů na tuto podítku daroval zdejší občan, jenž nechce být jmenován, 5,- korun. Zbytek 4 koruny 60 haléřů byly uhrazeny z chudinského fondu. "

    Počátkem 20. století narůstal světový neklid. Četné mezinárodní zápletky mezi velmocemi, rozsáhlé zbrojení na všech stranách a připojení Bosny a Hercegoviny k Rakousku - Uhersku, napětí jen zvyšovaly. Výstřely sarajevského atentátu 28. června 1914 ukončily nejen život následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d'Este, ale posloužily i jako záminka k rozpoutání první světové války. O Širokém Dolu za Světové války čtěte zde.

    Světová hospodářská krize ve třicátých letech 20.století začala v průmyslu a později se přenesla do zemědělství. Značně poklesly ceny zemědělských plodin, másla, mléka a masa, což představovalo pro obyvatele Širokého Dolu jako převážně zemědělské obce velkou zátěž.Od velké lesní kalamity v roce 1830 uběhlo sto let a les byl opět zasažen. Na konci října 1930 postihla Široký Důl a okolí sněhová kalamita. V noci ze 27. na 28. října napadlo velké množství mokrého sněhu, který zničil porosty stromů jak v ovocných sadech, tak i v lesích. Stromy zpřerážené ležely přes sebe křížem krážem nebo visely zavěšené na sobě. Také mnohá lesní zvěř při této pohromě utrpěla zranění. Vichřice nejvíce postihla nedaleký les Královec, kde bylo zde zničeno na 80% stromů. Cena palivového dřeva poklesla z 80,- na 25,- korun za m3. Na odstraňování následků této kalamity se podílelo 730 dřevařů, z nich 250 podkarpatských Rusínů a 100 Slováků. Škoda včetně nákladů na likvidaci byla odhadnuta na tři miliony korun. Práce byla velmi těžká a nebezpečná, o čemž svědčí tři smrtelné úrazy. Chvoj a chrastí se při likvidaci kalamity nesbíralo, a tak lidé mohli po několik let docházet do lesa na sběr těchto zbytků.

    Rok 1938 nezačal pro obyvatele Širokého Dolu dobře. Na jaře propukla v obci slintavka, mimo deseti hospodářství byla postižena celá obec, dospělá zvířata však neuhynula, pouze jedna ovce, několik telat a koz. Větší a strašnější pohromou se ukazovala být blížící se válka. Napětí se stupňovalo, vojenská správa 20. května 1938 povolala vyšší počet záložníků "s nástupem ihned" -rozkaz byl doručen do Širokého Dolu v noci ve 23 hod. 45 minut. Vše vyvrcholilo v září všeobecnou mobilizací. To byl pro zemědělskou vesnici těžký problém, neboť vrcholila sklizeň obilí a odchodem záložníků se žně velice zpozdily. Lidé však statečně nesli tyto nesnáze, doufajíce, že armáda nepřítele vyžene. Zpráva o podpisu Mnichovské dohody z nocí 28. na 29. září však všechny naděje pohřbila. Široký Důl se ocitl takřka na nových hranicích, protože česká Polička byla zabrána Němci. Široký Důl se ocitl takřka na nových hranicích, protože česká Polička byla zabrána Němci. Během války nezřídka probíhaly v Širokém Dole různé prohlídky domů a hospodářství. Například 3. února 1941 byly z nařízení okresního úřadu zapečetěny všechny máselnice v obcí z důvodu zvýšení dodávek mléka do mlékárny, protože zásobovací potíže se stupňovaly. Od 1. prosince 1942, kdy byly zaplombovány šrotovníky, byl prováděn tzv. "úřední výmlat" za dozoru říšských četníků. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se 8. června 1942 dostavil do Širokého Dolu četník, aby provedl kontrolu občanských průkazů, které byly vydávány od 6. dubna 1940. Všichni občané se shromáždili v hostinci u Přichystalů čp. 86, zde jim byly předloženy fotografie předmětů nalezených na místě atentátu. Každý musel uvést, jestli tyto věci zná. Následovalo vyhlášení stanného práva.

    Konečně nastal rok 1945 a blížil se konec války. Dne 19. února 1945 proběhla ve vesnici sbírka chleba pro zajatce transportované pěšky směrem na Litomyšl neznámo kam. Tito lidé byli tak vyčerpání a hladoví, že se vrhali i na krechty řepy a tuřínu. V noci 19. března 1945 zastřelili vlasovci (příslušníci Ruské osvobozenecké armády - spojenci Němců; včele stál sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov) dva sovětské zajatce na poli čp. 13. Ti pak byli pohřbeni na severní straně hřbitova ještě tu noc. Ukončení války bylo oznámeno bubnováním 8. května 1945 v 10 hodin ráno. V okolí vesnice se našlo veliké množství střeliva a munice. V katastru obce byly vybrány tři lokality (" U Mlejnka," "Pod Tmějíčkovou hrází" a v "Hatích"), kam pověření občané třaskaviny odvozili a dne 28. května 1945 zlikvidovali. Detonace po odpalu vytvořila tlakovou vlnu tak silnou, že vyrazila okna místního kostela. Vedle nevybuchlé munice představovali pro obec nemalý problém zde zanechaní koně, jichž byly plné ohrady v okolí. Některá zvířata si obyvatelé ponechali, větší část však odvezla sovětská armáda. Dne 31. května 1945 přenocoval v horní části obce velký pluk ruského vojska včetně koní. Po skončení válečných útrap se život ve vesnici do zaběhnutých kolejí navracel jen pomalu.

    Po válce začaly pracovat národní výbory, politické provizorium měly ukončit řádné volby. Ty proběhly v roce 1946 a jejich výsledky jasně naznačily posun těžiště politického spektra k levicové orientaci. V rámci osídlování pohraničí se ze Širokého Dolu odstěhovalo několik rodin do Janova, Pomezí, Opatova, Radiměře, Albrechtic a Mikulče.

    Do krize se roku 1947 dostala celá společnost. Neshody ve vládě vyvrcholily 25. února 1948, kdy prezident dr.Edvard Beneš přijal demisi některých ministrů a jmenoval novou vládu podle požadavků komunistů. Kronikář v roce 1948 zapsal, že "občanstvo v prvních dnech těchto událostí jevilo překvapení a zachovávalo většinou stanovisko vyčkávací, jak slibované reformy a úpravy dopadnou, jinak je zachován klid, zemědělci plní svoje dodávky i přes všechny nesnáze.

    Stejně tak jako v celé zemi, tak i v Širokém Dole měla velký dopad na dění v obci kolektivizace zemědělství. Do obcí směřovali lidé z měst, kteří hovořili s občany o výhodách družstevního hospodaření. Různé vyhlášky a zvaní obecním bubeníkem na schůze se veskrze míjely účinkem, protože občané neměli o pohovory tohoto druhu zájem. Dalším překvapením se stal podle zákona provedený výkup strojů, (zejména řezaček, mlátiček, případně i traktorů). V Širokém Dole se jednalo o pět strojů a jeden traktor. Zvyšující se nároky na zemědělství a neúspěchy v kolektivizaci stupňovaly nátlak na zemědělce. Nesplnění dodávek v patřičné výši nebo termínu se trestalo pokutou nebo i konfiskací majetku. Například na jaře roku 1952 byla panu Jaroslavu Střítežskému zkonfiskována celá usedlost čp. 1 (dnes zdemolována). Sám majitel byl odsouzen k zákazu pobytu v obci na deset let.

    Ke společnému hospodaření byli zemědělci donuceni až v roce 1957 při druhé vlně kolektivizace. V Širokém Dole vznikla dvě družstva: JZD "Rovina" (27. srpna 1957) a JZD "Kopec" (2. září 1957). Dvě z toho důvodu, že přírodní podmínky nedovolovaly hospodaření v jednom celku. V souvislosti s dokončením výstavby spojovací komunikace mezi horní a dolní částí obce roku 1972 se obě družstva se sloučila. Optimalizace výměry půdy směřující k soustřeďování I zemědělské výroby vedla ke sloučení JZD Široký Důl a JZD Lubná k 1.lednu 1975.

Poslední editace: 11.9.2019

Zpět na hlavní stranu.