Historie
V roce 1726 založil Šimon Hanibal Adler v Loukově na panství lipnickém sklárnu Sv.Františka. Sklárnu pak provozoval až do své smrti v roce 1742. Sklárnu v Loukově provozovala dále Šimonova manželka Alžběta rozená Lubiňská z Uhlířských Janovic. V roce 1741 byl Loukov oddělen od lipnického panství a roku 1743 se stal majetkem Alžběty Adlerové. Po její smrti v roce 1759 se huť v Loukově dostává v držení dcer Tobiáše a Alžběty Adlerových. Huť vede nejprve Václav Čapek, manžel jedné ze dcer a pak Karel Guolfinger von Steinsberg, manžel druhé dcery. V roce 1763 dědicové statek Loukov prodali hraběti Palmovi, majiteli lipnického panství. Huť v Loukově však provozovali dále až do roku 1771, kdy jí získal od Guolfingera Johann Ignác Eisner. Eisner huť provozoval snad již od roku 1767. Huť zvelebil. Právě zde získal Eisner získal přídomek "bohatý a slavný". Šířil o sobě pověst, že zničil veškeré své konkurenty na palmeovských panstvích. Po získání loukovské huti získal za zásluhy o sklářství Johann Ignác Eisner i predikát "von Eisenstein", o který se ucházel již delší dobu, a dostal se tak mezi českou šlechtu. Huť v Loukově byla v provozu do roku 1791, kdy byl provoz zastaven údajně pro nedostatek dřeva. Rok na to je zde však uváděn již skelmistr Zinggrosser. V letech 1789-1814 pracovala v úpatí Melechova i sklárna v Koutech. V roce 1803 koupil od skelmistra Pohla huť v Loukově prasynovec Tobiaše Adlera Michael. Sklo z hutě tehdy směřovalo např. do Holandska. V huti tehdy pracovalo 16 sklářů. O rok později se zde vyráběly lékárnické láhve. Huť zde pracovala i ve válečných letech 1814-1815, kdy bylo v čáslavském kraji v provozu pouze 5 skláren. Zdejší sklo bylo velmi kvalitní. Michael Adler zde zemřel v roce 1821. Po Michaelově smrti se hutí ujal jeho syn Václav. Ten však zemřel již v r.1838. V první polovině 40.let 19.století získala sklárnu do nájmu firma Lazar Pick a synové z Habrů. Roku 1852 jsou Melechovské huti "Rohule" zmiňováni jako skelmistři Josef Löffelman, František Gerbard (Gerhardt) a pak Hynek Kopp st. Tyto skelmistry můžeme najít i v huti v Budislavi. Sklárna měla deset pánví, pracovalo zde dvacet osob a zásobovala sklem brusírnu v Josefodole. V roce 1858 pak Hynek Kopp ml. s Václavem Uhlířem, za nichž sklárna po roce 1860 zanikla. Sklárna je pak znovu připomínána v roce 1870 v souvislosti s výrobou dutého a barevného skla.

Popis huti
Sklárna měla pec s desti pánvemi. V roce 1787 bylo v areálu sklárny 9 popisných čísel, většinou dřevěných chaloupek sklářů. V katastrální mapě stabilního katastru z roku 1838 je vyznačena huť jako dřevěná a ze 6 obydlí sklářů jich je 5 zděných (kamenných).