Historie
Před rokem 1830 řádili v lubenských lesích brouci. Stromy usychaly, odumíraly, les hynul. Velké lesní plochy bylo nutno vykácet. Mimo to se o vánocích stejného roku strhla veliká bouře, která v lese způsobila mnoho vývratů. Tyto pohromy byly příčinou, že se nahromadily obrovské zásoby dříví (až 20 tisíc sáhů), které nebylo možné prodat, ani běžným způsobem zpracovat. Proto se zrodila myšlenka zřídit v Lubné skelnou huť. Návrh na zřízení sklárny učinili tehdejšímu majiteli lesů hraběti Antonínu Valdštejnovi židé Lazar Pick a synové. Smlouva mezi Lazarem Pickem a Antonínem Vladštejnem byla uzavřena na 20 let. Smlouvou z 23.2.1835 byly zaručeny dodávky 4 000 sáhů dřeva s cenou 4 zlaté za sáh dřeva. Stavba huti začala roku 1835 a dokončena byla roku 1836 za cenu 30 000 zlatých. Poté byla sklárna 31.1.1837 slavnostně vysvěcena za přítomnosti rodiny a úřednictva ke cti hraběnky Kajetánky Valštejnové na „Hutě Kajetánčiny“. Hlavní produkcí sklárny bylo zejména čiré duté sklo (karafy, sklenice, lékárenské nádoby, košíčky, svícny, cukřenky, apod.) včetně vybroušených lidových rostlinných a figurálních motivů. Pro lubenskou kapli byl však vyroben např. i lustr z tlačených kousků. Kromě broušení se sklo upravovalo dále matováním, rytím a rubínováním. Většina výrobků se exportovala – do Holandska, Španělska, Turecka či Ameriky. Produkce sklárny byla odhadována na více než 500 tisíc kusů dutého skla ročně. Sklárně se dařilo. Do roku 1843 ji vedl Ignác Kopp a po něm Joseph Hayde, kteří měli sklárnu od Picků v pronájmu. V roce 1851 byly po 15 letech práce v huti v souvislosti s vytěžením dřeva v okolí zastaveny. Láhve ze sklárny se však ještě další desetiletí malovaly v Budislavi. Když v roce 1856 bavorský princ Thurn Taxis koupil panství Litomyšl, použil stavební materiál z huti na výstavbu loveckého zámečku. Po někdejší huti toho mnoho nezbylo.

Popis huti
Sklárna tvořila nevelký areál s 6 hlavními objekty. Do nádvoří se vjíždělo směrem od Lubné otevřenou bránou s pilíři. Na nádvoří nechyběl kříž a pramen pitné vody. K bydlení sklářů byly určeny dva velké domy přímo v hutním areálu. První z nich měl čtyři obytné oddíly a každý oddíl měl dva byty. Jeden byt byl bez příslušenství, skládal se pouze z pokoje a komory, druhý byt byl velký, kompletní, měl pokoj, komoru, kuchyň, záchod a půdu. K oběma bytům patřila společná síň a v budově vedle huti část společného chléva pro krávy. Druhý obytný dům měl jen tři obytné oddíly se šesti byty, které měly stejnou podobu jako ty v předchozím domě. V prostorách zbývajícího, čtvrtého, oddílu byla vozovna, stodola na seno a slámu pro dobytek a na balení skla. V budově tavicí huti byla kromě výrobních zařízení pro potřebu sklářů také pec na pečení chleba a udírna. Protože od huti bylo daleko do školy, byla v druhém obytném domě zřízena škola pro děti sklářů. Měla k dispozici síň, učebnu a malou místnost, která sloužila nejspíše jako kabinet. V poslední budově, která svým podlouhlým půdorysem uzavírala čtyřhran hutního areálu, byly umístěny stáje pro koně a chlévy pro krávy. Voda z rybníka Zimka poháněla sklářské brusy. Na břehu rybníka stál dům mistra a účetního. V zadní chodbě měl svou provozní místnost huťmistr. Místnost účetního plnila funkci účtárny. Mistr a účetní zde také bydleli. Měli společnou síň a kuchyň. Oba měli k dispozici po třech pokojích. Účetní navíc předsíň a záchod. Z půdního prostoru byl přístup na pavlač a k věžičce s hodinami, která měla dva ciferníky a zvonek. Hodiny na této věžičce určovaly čas nejen zaměstnancům a obyvatelům, ale také vozkům a hostům. Vozkové, kupci, zaměstnanci huti, kteří přišli na jednání nebo čekali na přijetí v účtárně či odpočívali, se shromažďovali na šalandě. U domu měl účetní kurník pro slepice a chlívek pro vepře. Sklepy byly umístěny různě, mistrův ležel přímo pod jeho bytem, sklep účetního se nacházel v budově vedle huti. Před domem ve směru příjezdu od Lubné se rozkládala menší zahrádka s besídkou. Centrální největší objekt tvořila budova samotné hutě. Sklárna měla jednu tavící pec, osm pánví a 1 chladící pec. K huti přiléhala flusárna, kde se vyráběl pálením dřeva potaš respektive popel pro výrobu potaše. Zde byla také chlebová pec, kde se využívalo tepla ze spáleného dřeva. Stoupa na drcení křemene byla zřízena v lese směrem ke Svaté Kateřině. U ní byla menší obytná místnost pro stupaře a tovaryše. K objektu sklárny patřila též místnost s výčepem piva, které byl Pick povinen odebírat od vrchnosti z litomyšlského pivovaru. V lese při huti byl zřízen tzv.letohrádek sloužící pro společenský život sklářů. Pro skláře byl též na břehu rybníka Zímky zřízen pro letní koupání otevřený domek na kůlech. Skláři chodili do kostela v Sebranicích.