Historie
Předchůdkyní sklárny Neu Chrámboř (Nový Chraňbože) nedaleko Chlumu byla starší huť Alt Chrámboř, která byla v provozu v letech 1726 až 1740 a stála na jižním okraji místního polesí blíže Dobrnicům. V okolí probíhala sklářská výroba patrně po značnou část 18.století. V I. Josefovském mapování z let 1764-1768 je vyznačena sklárna Stará Huť (dnes dvorek) nedaleko Nové vsi u Leštiny. Fabrika je vyznačena též u Leštiny.
Novou sklárnu vybudoval v roce 1771 hrabě Leopold Krakovský z Kolowrat, a to na novém stanovišti ve vzdálenosti asi 2 km na SZ od dřívější sklárny. Prvním skelmistrem na nově vybudované sklárně byl až do roku 1788 skelmistr Jan Kopp, manžel Marie Anny rozené Straffové, jejíž matka Rozina, původem Hogelová, byla majitelkou sklárny v Dobré Vodě. Jan Kopp byl do té doby skelmistrem na též hogelovské slárně, ale v Černé Vodě u Deštného v Orlických Horách. Po něm, od roku 1788 až do roku 1794, vedl sklárnu Chraňbože Josef Čapek. Po něm od roku 1794 až do své smrti v roce 1805 Franz Anton Seewald, který měl před tím pronajatu huť v Beneticích. Před tím ještě v r.1800 zřídil huť u Sokolovce na libickém panství. Obě huti po jeho smrti vedla krátce jeho manželka jako vdova a dědička. Huť u Sokolovce do r.1808 a huť Chraňbožskou do r.1809.
Potom následovalo 18 let odmlky a až v roce 1827 vrbické panství ve spopráci se skelmistrem Kašparem Altmanen obnovilo provoz této vrchnostenské sklárny, ale ne na dlouho, protože již v roce 1830 celé vrbické panství i se sklárnou Nová Chraňbože si zakoupil známý sklářský podnikatel Josef Eisner z Eisensteinu, nyní již také psaný jako Josef II. Eisner, který do té doby hospodařil na sklárně Slavětín u Lukavce. Eisner si ze Slavětína na Chraňboži přivedl i svého skelmistra Františka Koppa *1788 a některé další skláře, se kterými tam již dříve spolupracoval. Mezi nimi i Štroblovi. Na Chraňboži pak ihned a nebývale rozšířil provoz tamní sklárny. Z mapy stabilního katastru z roku 1839 je patrné, že zatímco budova samotné hutě zůstala dřevěná se zděným přístavkem, dům sklemistra byl zděný a přibyly i 4 nové domky pro skláře. Eisner se stal významným konkurentem a sokem všem okolním sklárnám. Huť dobře prosperovala.
V roce 1856 ale Josef Eisner zemřel a krátce na to zemřel i jeho syn Vilém, který otcovu sklárnu zdědil. Chraňbožskou sklárnu zdědila Eisnerova dcera Emilie provdaná z Rittersteinů. Jenže ta provozu sklárny nejen že vůbec nerozuměla, ale naopak, udělala si z ní pouze jen zdroj svých neomezených příjmů a veškerý zisk tam vyprodukovaný, věnovala na výstavbu svého zámku ve Filipově, takže sklárna rapidně upadala. V roce 1857 sklárnu opustil skelmistr František Kopp, který se uchýlil ke svým synům do Čejkova, kde se stal nájemcem tamní sklárny.Sklárna Chraňbože pod vedením Emilie neprosperovala, upadala a v roce 1871 zanikla úplně.

Sklářské rody