Lubná

Obec Lubná byla osídlena od nejstarších dob slovanským obyvatelstvem, o čemž svědčí i její název. Podle staré pověsti zhotovovali dřevaři v lubenských lesích luby k sítům. Lubenské jilmové, dubové, bukové a dubové dřevo se používalo hlavně k výrobě ohýbaných předmětů. Od toho byl odvozen název Lubný les, Lubný potok, který protéká středem celé obce a také název vznikající osady Lubné. První stavení stálo na místě nynějšího domu č.146.

Lingvistický (jazykovědný) výklad říká, že slovo lub má indoevropský kořen leubh-, z něhož vznikla v různých jazycích pojmenování lýka a kůry. Jméno Lubná pak znamenalo název říčky, jejíž hladina byla v dřívějších dobách pokryta kousky kůry a ztrouchnivělými větévkami. Lubná tedy označovala ves a domy, jež byly pokryty stromovou kůrou. Dnes je v obci několik stromů významných svým stářím i velikostí.

Farně spadala Lubná k Sebranicím. Byly to také údálosti v Lubné, které přispěly k obnovení této farnosti v roce 1664 - vice zde.

O evangelících v Lubné se pak lze více dočíst zde, o krčmě zde a o mlýnu zde.

Lubná patřila v oblasti vždy mezi poměrně velké vesnice. Podle Tereziánského katastru z roku 1754 bylo v Lubné 64 hospodářů, kteří hospodařili celkem na 1780,5 stryších (cca 511 ha). Je zajímavé, že mezi nimi nebyl žádný velký sedlák s rozlohou orných polí nad 60 strychů. Polovinu tvořili hospodáři do 30 strychů (8,61 ha) půdy. V obci bylo 9 tkalců, 1 krejčí a 1 kovář. Bonita půdy byla o něco lepší, než v Chotěnově a přinášela čtyřnásobek výsevu. I tak výnos stačil sotva pro vlastní potřebu. Na výdělek se lidé zabývali předením (z části k němu kupovali len) nebo nádenickou prací. Příze byla zpracovávána domácími tkalci buď pro vlastní potřebu nebo na prodej. Skupovali ji vesničtí rychtáři a obchodníci s přízí a opět prodávali na Moravě, Slezku nebo Kladsku. Doma vyrobené plátno bylo prodáváno do Prahy nebo na domácí trhy. Litomyšlské panství tehdy držela hraběnka Josefa z Valdštejna, za jejíhož panování byly v Lubné stanoveny robotní povinnosti pro 36 poddaných robotujících s jednospřežním koňským potahem 3 dny v týdnu, 17 poddaných robotujících ručně také 3 dny v týdnu. V obci bylo dále 13 chalupníků, kteří robotovali jako pěší pouze o žních 14 dní na panském. Při vizitaci si chalupníci a domkáři stěžovali na příliš vysoké podíly kontribuce, které jsou od nich vymáhány. Litomyšlské panství patřilo mezi jedno z nejvýnosnějších v zemi s ročním odvodem přes 42 tisíc zlatých krejcarů. Pro zajímavost můžeme uvést, že cena 1 strychu žita (cca 94 litrů) byla v Lubném a okolí 1 zlatý a 12 krejcarů.

Roku 1770 byla přidělována domovní čísla. Panství bylo tehdy stále v držení Valdštejnů – knížete Antonína a kněžny Kajetánky. Rychtářem Lubné byl Pavel Jiruše. V rozmezí let 1820-30 však došlo v Lubné k přečíslování původního označení.

    Dle sčítání z r.1797 bylo v Lubné 172 domů s 995 obyvateli. V roce 1835 to bylo již 193 domů s 1286 obyvateli. Roku 1891 247 domů a 2037 obyvatel a roku 1929 254 domů avšak již jen s 1429 obyvateli.

20. června 1850 vypukla v Lubné cholera, která pak krutě řádila v Pohoře, Třemošné a Širokém Dole.